Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čís. 13999.


Ujednal-li zaměstnavatel se zaměstnanci, že příspěvky k nemocenskému pojištění, pokud mají býti zapraveny zaměstnanci, budou zaměstnavatelem ukládány pro každého jednotlivého zaměstnance na vkladní knížku a že příslušná částka může býti zaměstnancem požadována teprve při vystoupení ze služby, jest posuzovati nárok zaměstnance proti zaměstnavateli na vydání příslušné částky i s úroky za nárok z poměru mandátního a nevztahuje se naň ustanovení § 1486 čís. 5 obč. zák.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1934, Rv I 1964/34.)
Žalobě zaměstnance, jíž se domáhal na zaměstnavateli vydání toho, co zaměstnavatel pro něho uložil na vkladní knížku, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle zjištění nižších soudů bylo dne 1. ledna 1927 ujednáno mezi žalovaným a jeho zaměstnanci (tedy i se žalobcem), že příspěvky k ne- mocenskému a pensijnímu pojištění, pokud mají býti zapraveny zaměstnanci, budou žalovaným uloženy pro každého jednotlivého na vkladní knížku u spořitelny ve V. a že příslušná částka i s úroky může býti zaměstnancem požadována teprve při vystoupení ze služby u žalovaného. Tím byla ujednána doba splatnosti těch částek (nepopřeně 100 Kč měsíčně a dohromady 3 600 Kč) a promlčecí lhůta podle § 1486 čís. 5 obč. zák. by mohla počíti teprve dnem vystoupení žalobce ze služby, t. j. 21. června 1933. Nehledí-li se ani k tomu, bylo by pokud jde o tyto částky žalovaného podle § 960 obč. zák. pokládali za zmocněnce a bylo na něm, aby podle § 1009 obč. zák. příkazu bedlivě a bezelstně vyhověl a po zrušení služebního poměru veškeré užitky z věci zmocniteli (žalobci) ponechal, t. j. aby mu vydal příslušnou částku i s úroky. Jde tu o nárok z poměru mandátního a nikoli o plat příslušející žalobci ze smlouvy námezdní a proto nevztahuje se ustanovení § 1486 čís. 5 obč. zák. na tento případ. Z pouhé skutečnosti, že žalobce za trvání služebního poměru nežádal vyplacení remunerací za léta 1930—1933, nelze beze vší pochybnosti míti za to, že se mlčky (§ 863 obč. zák.) vzdal tohoto nároku, ježto mohl míti jiné nutkavé důvody, pro které tento nárok ihned neuplatňoval. Že se žalobce tohoto nároku nevzdal výslovně, zjistily již nižší soudy.
Citace:
č. 13999. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 13999, s. 434-435.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).