Čís. 13996.

Pokud nelze do povinného dílu dítěte po otci započísti hodnotu toho, co dítě obdrželo z pozůstalosti po matce, třebaže otec obdržel z matčiny pozůstalosti méně, než sám do ni dal.
(Rlozh. ze dne 30. listopadu 1934, Rv 2 933/32.)
Žalobkyně, dcera Matěje D-a, neobdržela nic z jeho pozůstalosti, ježto zůstavitel odstoupil za živa celý svůj nemovitý majetek druhé své dceři a jejímu manželu. Žalobou, o níž tu jde, domáhala se žalobkyně na nich, by jí vydali pozemky v ceně 8 450 Kč, majíc za to, že o tolik byla zkrácena na povinném dílu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, ježto zkrácení žalobkyně na povinném dílu činilo 3 130 Kč, žalobkyně však obdržela z pozůstalosti po své zesnulé matce pozemek, jehož hodnota převyšuje 3 130 Kč. Odvolací soud uznal žalované povinnými, by vydali žalobkyni část pozemků v hodnotě 3 930 Kč anebo jí 3 930 Kč zaplatili, ježto žalobkyně byla zkrácena o 3 930 Kč a nelze z povinného dílu odečísti hodnotu pozemku, jejž žalobkyně obdržela z pozůstalosti matčiny. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaných.
Důvody:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně. Hodnota jmění Matěje D-a byla za účelem vyměření povinného dílu pro žalobkyni správně oceněna ve smyslu § 794 obč. zák. podle doby postupní smlouvy uzavřené se žalovanými. Pro výpočet povinného dílu správně nebylo přihlíženo k závazkům, které žalovaní smlouvou postupní převzali, neboť závazky tyto sice snižovaly by hodnotu daru jim poskytnutého, ale nemohou snižovati cenu jmění rozhodnou pro vypočtení povinného dílu, neboť závazky ty převzali přejímatelé teprve smlouvou postupní. Pokud jde o pozemek, který žalobkyně dostala z pozůstalosti své matky, vyplývá z odevzdací listiny ze dne 20. února 1923 správnost úsudku odvolacího soudu, neboť dle této odevzdací listiny pozůstalý manžel Matěj D. se k dědictví po Marii D-ové přihlásil a byla mu pozůstalost vedle dětí odevzdána jednou čtvrtinou podle dědického narovnání, když ze svého vlastního jmění dal k účelu tohoto dědického narovnání svou ideální polovici pozemků v odevzdací listině uvedených. I když dle výpočtu odevzdací listiny obdržel z pozůstalosti méně, než sám do pozůstalosti dal, jde o dědické narovnání a nelze to, co z tohoto narovnání žalobkyně dle odevzdací listiny po matce obdržela, počítati jí jako jmění obdržené od otce. Odvolací soud vypočetl na základě provedeného zjištění, že žalobkyně je zkrácena na povinném dílu o 3 930 Kč, a ježto žalovaní byli jejím otcem za živa obdarováni, má nárok proti nim na doplnění povinného dílu (§ 765, 785, 794 a 951 obč. zák.), když cena daru, který žalovaní od otce obdrželi převyšuje částku, o kterou je její povinný díl zkrácen. Žalovaní ani netvrdili, tím méně prokázali a ze zjištěných skutečností nelze dovoditi, že darování, které od otce obdrželi, i když by se odečetly všechny závazky jimi při smlouvě s otcem převzaté, nepřevyšovalo částku, o kterou žalobkyně na svém povinném dílu je zkrácena.

Citace:

č. 13996. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 13996, s. 431-432.