Čís. 14045.

Pokud nelze povoliti exekuci zabavením dlužníkova nároku ze vkladního listu spořitelny.
V návrhu na povolení exekuce zabavením nároku dlužníkova na povinný díl musí býti uveden poddlužník, jemuž má býti dán zákaz podle § 294 ex. ř. Tomuto požadavku není vyhověno tím, že bylo v návrhu uvedeno, kdo jsou »spoludědici« a u koho je pozůstalostní jmění uloženo.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1934, R I 1401/34.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky exekuci zabavením dlužníkova nároku proti Městské spořitelně na vydání 16 430 Kč z vkladního listu a zabavením nároku dlužníkova na povinný díl jako nepominutelného dědice po Josefu Ř-ovi. Rekursní soud k rekursu Městské spořitelny exekuční návrh zamítl. Důvody: 1. Jde o zabavení a přikázání k vybrání dlužníkovy pohledávky z vkladního listu Městské spořitelny, tedy o pohledávku z papíru v § 296 ex. ř. výslovně jmenovaného. Zabavení takovéto pohledávky státi se však může jen způsobem, který jest předepsán v cit. paragrafu, t. j. tak, že výkonný orgán odejme dlužníkovi vkladní list. Není tedy přípustným navržený způsob podle § 294 ex. ř. (rozh. čís. 2969 sb. n. s.). Stížnost jest odůvodněna. 2. Vymáhající věřitel neuvádí v exekučním návrhu vůbec poddlužníka, nýbrž jen jména osob a ústavů, u kterých jest pozůstalostní jmění uloženo, a kterým se má usnesení doručiti, mezi nimi uvedena jest i stěžovatelka. Vede-li se exekuce na dlužníkův nárok na povinný díl musí býti v návrhu vzhledem k ustanovení § 54 čís. 3 ex. ř. uvedeno, že tu jest nepominutelný dědic, který má nárok na povinný díl, ježto ho zůstavíte neobmyslil v poslední vůli tímto dílem vůbec anebo ho obmyslil jen nedostatečně, neboť jen v tom případě vzniká nepominutelnému dědici nárok na povinný díl. Tomuto požadavku exekuční návrh nevyhovuje, neboť není v něm vůbec uvedeno, zda zůstavitel zemřel bez nebo se zanecháním poslední vůle (rozh. čís. 11 456 sb. n. s.). Podle rozhodnutí čís. 9201 téže sbírky musí býti pohledávka v návrhu uvedena podle všech podstatných známek, jinými slovy návrh na povolení exekuce má obsahovati všechna udání, která podle povahy případu jsou důležitá pro nařízení, jež má vydati soud povolující nebo exekuční v zájmu vedení exekuce. Při exekuci na pohledávky jest tedy udati přesně jméno a bydliště poddlužníkovo a právní důvod pohledávky, na niž se exekuce vede, jakož i její výši (Neumannův koment. k ex. ř. 2. vydání str. 243, sb. ú. form. č. 275 a rozh. čís. 4796 sb. n. s.). V exekučním návrhu, o který jde, není vlastně poddlužník označen, není udána výše zabavené pohledávky, ani není specifikována, zejména, pokud jde o její jednotlivé součásti, zápověď stěžovatelce jest v důsledku toho naprosto nejasná a neurčitá, protože není z usnesení viděti, co vlastně a u kterého poddlužníka má býti postiženo a čeho se má stěžovatelka, pokud se týče někdo jiný, kterému má býti usneseni doručeno, zdrželi. Měl tedy první soud, nepokládal-li za vhodné, by sjednal nápravu dle § 84 c. ř. s. a 78 ex. ř., pro tento nedostatek návrh zamítnouti. Bylo proto, i když si ostatní účastníci nestěžují, ke stížnosti poddlužnice návrh exekuční zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele. Důvody:
Stěžovatel se odkazuje ke správnému rozhodnutí, soudu rekursního v příčině poddlužnice Městské spořitelny, které vyhovuje stavu věci a zákonu. K vývodům dovolacího rekursu se jen uvádí toto: Nebylo věcí soudu, by vyšetřoval (§§ 3 a 55 prvý odstavec ex. ř.), zda vkladní list Městské spořitelny, znějící podle tvrzení exekučního návrhu na jméno Josef Ř., je skutečně papírem znějícím na doručitele, a zda spořitelna byla povinna každému, kdo by tento vkladní list předložil, částku 16 490 Kč vyplatiti, nýbrž bylo naopak věcí navrhovatele, by již v návrhu udal vše, co podle povahy případu jest důležité pro nařízení, jež soud povolující nebo exekuční má vydati pro vedení exekuce (§ 54 čís. 3 ex. ř.). Podle exekučního návrhu šlo o zabavení nároku ze vkladního listu spořitelny. Podle § 10 zák. ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry spořitelen, znějí sice knížky nebo vkladní listy, které spořitelny vydávají na vklady, na určité jméno vkladatelem udané, mají však povahu papírů majiteli svědčících.
Také v příčině zamítnutí exekučního návrhu na zabavení dlužníkova nároku na povinný díl z pozůstalosti jeho zemřelého otce je rozhodnutí rekursního soudu v podstatě správné a ve shodě s rozhodnutím nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 11 456. K zamítnutí návrhu již stačilo, že nebyl v návrhu označen poddlužník, jemuž měl býti zákaz podle § 294 ex. ř. dán. Nestačilo k tomu, že bylo v návrhu uvedeno, kdo jsou spoludědici a u koho je pozůstalostní jmění uloženo, neboť tím nebylo udáno (§ 54 čís. 3 ex. ř.), kdo má dlužníku povinný díl vyplatiti.

Citace:

č. 14045. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14045, s. 506-508.