Čís. 13995.

Rekurs (dovolací rekurs), uplatňující, že prý nezákonným postupem rozvrhového soudu nebyl zákonný zástupce stěžovatele o rozvrhovém roku vyrozuměn, nýbrž že byl mu z tohoto důvodu neprávem zřízen opatrovník k činu, čímž prý mu byla odňata možnost projednávati v řízení rozvrhovém, jest nepřípustný, netvrdí-li stěžovatel, že napadeným rozvrhovým usnesením nebylo mu přikázáno na jeho knihovní pohledávku tolik, kolik při správném postupu řízení podle zákona mělo mu býti přikázáno, a vůbec se nezmiňuje o tom, jaký význam měla vytýkaná vada pro jeho hmotné zájmy.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1934, R II 527/34.)
Proti usnesení prvého soudu, jímž bylo rozvrženo nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, podala rekurs obec S., zastoupená Zemským výběrčím úřadem v Brně. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs obce S.
Důvody:
Dovolací rekurs byl by s hlediska § 239 poslední odstavec ex. ř. sice přípustný, poněvadž výtky jím uplatňované, nevyrozumění stěžovatelky o rozvrhovém roku k rukám jejího zástupce (§ 209 druhý odstavec ex. ř.) zapadají do rámce otázek, jež jsou v §§ 209—235 ex. ř. přikázány k rozvrhovému řízení (viz rozhodnutí sb. n. s. čís. 12793, 11505, 6697 a 4522), ale jest nepřípustný z jiného důvodu. Dovolací rekurentka vytýkala v rekursu a vytýká v dovolacím rekursu toliko, že prý nezákonným postupem exekučního soudu nebyl Zemský výběrčí úřad v Brně jako její zákonný zástupce ve věci obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí o rozvrhovém roku vyrozuměn, nýbrž že byl jí z tohoto důvodu neprávem zřízen opatrovník k činu, čímž prý jí byla odňata možnost projednávati v řízení rozvrhovém (§ 477 čís. 4, po případě 5 a § 514 c. ř. s. a § 78 ex. ř.). Stěžovatelka netvrdila však a netvrdí, že napadeným rozvrhovým usnesením nebylo jí přikázáno z její knihovně zaznamenané pohledávky tolik, kolik při správném postupu řízení podle zákona mělo jí býti přikázáno, a vůbec se nezmiňuje o tom, jaký význam měla vytýkaná vada pro její hmotné zájmy. Okolnost ta, by totiž bylo tvrzeno a dolíčeno, že a jak je rekurent napadeným usnesením na svých právech hmotně poškozen, je však předpokladem přípustnosti rekursu i dovolacího rekursu, neboť podle ustálené judikatury a podle přirozené povahy věci lze přiznati jen věřiteli na jeho právech zkrácenému oprávnění, by mohl v odpor vžiti opravným prostředkem rozhodnutí nižšího soudu. Následkem toho nelze se vůbec obírati otázkou, zda Zemský výběrčí úřad byl v tomto případě oprávněn stěžující si obec S. zastupovati a v jejím jméně opravné prostředky podávati, ani obsahem dovolacího rekursu, zejména tvrzenou zmatečností, poněvadž opravné stolice mohly by i k zmatečností hleděti jen, zví-li o ní u příležitosti opravného prostředku podle zákona přípustného (viz rozhodnutí čís. 51, 6471 sb. n. s.). Pro nedostatek uplatněného hmotného zájmu na rozhodnutích nižších soudů, jest dovolací rekurs nepřípustný a bylo jej odmítnouti (§ 526 c. ř. s., § 78 ex. ř.).

Citace:

č. 13995. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 13995, s. 430-431.