Čís. 14013.

Byly-li v téže žalobě zažalovány směnky, z nichž některé převyšovaly 20 000 Kč, jiné zněly na 20 000 Kč, nelze usnesení prvého soudu, jímž po podání směnečných námitek k návrhu žalobce bylo nařízeno oddělené jednání v příčině směnek po 20 000 Kč před samosoudcem, v příčině směnek převyšujících 20 000 Kč před senátem, — napadati rekursem.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1934, R II 554/34.)
Žalobkyně zažalovala touž žalobou 11 směnek, z nichž 3 zněly na peníz 20 000 Kč přesahující a 8 znělo na 20 000 Kč. Proti směnečnému platebnímu příkazu podal žalovaný námitky a v nich uplatnil nepříslušnost soudu, ježto v téže žalobě byly spojeny směnky znějící na peníz 20 000 Kč převyšující se směnkami tento peníz nepřevyšujícími. Žalobce navrhl k odstranění těchto vad, aby řízení bylo odděleně provedeno v ten způsob, že o námitkách v příčině směnek nepřevyšujících 20 000 Kč soudní řízení provede a rozhodne samosoudce a v příčině směnek 20 000 Kč převyšujících senát. Soud, senát, při ústním přelíčení tomuto návrhu žalobcovu vyhověl a usnesl se, že řízení bude odděleně provedeno v ten způsob, že o námitkách v příčině směnek nepřevyšujících 20 000 Kč soudní řízení provede a rozhodne samosoudce a, v příčině směnek 20 000 Kč převyšujících senát. Rekursní soud odmítl rekurs žalovaného, ježto napadené usnesení je opatřením upravujícím řízení, proti němuž není po rozumu § 186 druhý odstavec c. ř. s. samostatného opravného prostředku. Nejvyšší soud nevyhověli dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent vytýká napadenému usnesení právní mylnost, leč činí tak neprávem. Soud prvé stolice usnesením ze dne 10. července 1934 nařizujícím oddělené řízení v příčině devíti směnek, při nichž u žádné předmět sporu nepřevyšoval 20 000 Kč, rozhodnutí samosoudcem, kdežto o ostatních třech směnkách po 25 000 Kč měl řízení provésti a rozhodnouti senát, učinil opatření, by o nárocích vznesených v téže žalobě bylo jednáno odděleně podíle § 188 c. ř. s. K opatření takovému byl senát oprávněn již vzhledem k návrhu žalobkyně, učiněnému v přípravném spise. Takové opatření není podle druhého odstavce § 192 c. ř. s. odporovatelné, a proto právem byla stížnost žalovaného odmítnuta a vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by vyvrátily správnost napadeného usnesení. Nesejde na tom, že o směnečné žalobě byl vydán jediný směnečný platební příkaz a že v důsledku tohoto opatření budou o směnečných námitkách odděleně jednati a rozhodovati jednak senát, jednak samosoudce, poněvadž předmětem sporu jsou směnky, skripturní akty, z nichž každý je svou povahou samostatný, a této samostatnosti nepozbyl tím, že byl spojen v téže žalobě, a že k rozhodování o každém z nich je věcně příslušný týž sborový soud.

Citace:

č. 14013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14013, s. 462-463.