Čís. 14029.

Bylo-li povoleno přímo přikázání pohledávky k vybrání bez předcházejícího jejího zabavení, jest poddlužník oprávněn k rekursu i proti usnesení povolujícímu přikázání k vybrání.
Přikázání pohledávky lze povoliti jen ohledně pohledávky, která byla zabavena podle § 294, třetí odstavec, ex. ř. Na tom nemění nic okolnost. že vymáhající věřitel má na pohledávce přednostní zástavní právo podle § 10 zák. o provozu silostroji a § 127 zákona o pojišťovací smlouvě. Předpisy § 10 zákona o provozu silostroji a § 127 zákona o pojišťovací smlouvě jest určeno jen výsadní pořadí pohledávky poškozeného, nejsou však dotčeny formální předpisy exekučního řádu o vedení exekuce na pohledávky.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1934, R I 1530/34.)
K vydobytí nároku na náhradu škody z automobilového úrazu navrhla poškozená proti majiteli automobilu povolení exekuce přikázáním k vybrání nároku dlužníka proti pojišťovací společnosti U., na kteréžto pohledávce má navrhovatelka zákonné zástavní právo podle § 10 automobilového zákona. Soud prvé stolice (procesní soud, krajský soud v L.) exekuci povolil, rekursní soud k rekursu pojišťovny U. exekuční návrh zamítl. Důvody: Stížnost je oprávněná, poněvadž napadené usnesení odporuje zákonu. Pokud jde o otázku, zda poddlužnici právo k stížnosti vůbec přísluší, uvážil rekursní soud, že sice podle § 294 ex. ř. může poddlužník napadati usnesení o povolení exekuce, nikoliv však usnesení, kterým se zabavená pohledávka vymáhajícímu věřiteli přikazuje, ale má za to, že v souzeném případě poddlužnici právo ke stížnosti nelze upírati proto, ježto usnesení o zabavení pohledávky vůbec vydáno nebylo, nýbrž přímo usnesení o přikázání pohledávky dlužnici za poddlužnici, takže toto usnesení má povahu usnesení exekuci na pohledávku tu povolujícího a poddlužnice by při jinakém výkladu přišla o stížnost, zákonem jí vyhrazenou. Jak z exekuční žádosti vysvítá, jest vymáhající věřitelka toho názoru, že, ano jí přísluší na pohledávce dlužnice za poddlužnici podle § 10 aut. zák. zákonné právo zástavní, nemá zapotřebí, pohledávku tu teprve exekučně zabavovati, ale přímo ji může realisovati tím, že si jí dá přikázati k vybrání. Názor ten, kterým se dal svésti i prvý soud, však neobstojí. Jde o exekuci na pohledávku a o ní ustanovuje § 294 ex. ř. beze vší výhrady, že se děje zabavením pohledávky. Zabavením vymáhající věřitel nabývá na pohledávce soudcovského práva zástavního a může pak podle § 303 ex. ř. žádati, aby mu byla takto zabavená pohledávka přikázána. K přikázání je podle téhož předpisu vždy povolán soud exekuční, kdežto o povolení exekuce, o zabavení rozhoduje soud podle §§ 4, 5, 6 ex. ř. k tomu příslušný. Procesní soud byl v souzeném případě jen oprávněn povoliti zabavení pohledávky, ale povolil přes to žádané přikázání, ač mu podle § 303 druhý odstavec ex. ř. nepříslušelo a byl k tomu, bledě k § 51 ex. ř., nezhojitelně nepříslušný. Lze si těžko vysvětliti, jak mohl přikázání, které sám povolil, zároveň vyhrazovati soudu exekučnímu, což z jeho usnesení vychází. Jest ještě podotknouti, že význam zákonného práva zástavního záleží jen v tom, že jednak při soudním rozvrhu výtěžku za věc právem tím ztíženou může věřitel, není-li účastníkem exekučního řízení, žádati, by byl uspokojen v pořadí před věřiteli, kteří teprve po vzniku jeho zákonného práva zástavního nabyli nároku na uspokojení z věci, jednak že může nárok na přednostní uspokojení prováděli žalobou podle § 258 ex. ř. Nároku na přímé uspokojení s obejitím předpisů exekučního řádu, jak se o to pokusila vymáhající věřitelka, však nemá,
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky.
Důvody:
Poddlužníku nepřísluší ovšem právo k rekursu proti přikazovacímu usnesení, jakž bylo vysloveno v rozhodnutí čís. 6643 sb. n. s., na něž dovolací rekurentka poukazuje. Avšak předpokladem toho rozhodnutí jest, že pohledávka byla před tím podle § 294 ex. ř. zabavena, čemuž poddlužník se mohl brániti podle čtvrtého odstavce § 294 ex. ř. Přímým povolením přikázání pohledávky k vybrání byl by poddlužník připraven o toto právo k rekursu. Nelze je nahradili tím, že se proti pohledávce přikázané k vybrání může brániti ve sporu vymáhajícím věřitelem proti němu zahájeném, ano tu jde o hmotněprávní otázku, o bytí nebo nebytí pohledávky samé, kdežto při rekursu se brání poddlužník proti povolení exekuce a jde o formální otázku vedení exekuce vůbec. Bylo-li vydáno přímo ihned přikazovací usnesení, má povahu povolení exekuce a jest proto poddlužník k rekursu oprávněn. A jeho rekurs také směřoval proti zahájení exekuce na pohledávku, an vytýkal nezákonnost, a to právem. Neboť přikázání k vybrání lze povolili podle § 303 prvý odstavec ex. ř. jen ohledně zabavené pohledávky, která byla zabavena podle § 294 třetí odstavec ex. ř., což se v souzeném případě nestalo. Na tom nic nemění okolnost, že vymáhající věřitelka má na pohledávce přednostní zástavní právo podle § 10 zákona o provozu silostroji a § 127 zákona o pojišťovací smlouvě, ano tím jest určeno jen její výsadní pořadí, avšak formální předpisy exekučního řádu o vedení exekuce na pohledávky nejsou tím dotčeny. Dovolaný krajský soud v L. byl ovšem příslušný k povolení exekuce podle § 1 čís. 1 a § 4 čís. 1 ex. ř., poněvadž vymáhající straně šlo zřejmě o povolení exekuce, a nebylo proto vůbec důvodu k odstoupení příslušnému soudu podle § 44 j. n. Poněvadž exekuční návrh odporoval svým doslovem předpisům exekučního řádu o způsobu vedení exekuce, byl nepřípustný a musil býti zamítnut.

Citace:

č. 14029. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14029, s. 484-486.