Čís. 14033.

Ve zmocnění ku prodeji není, mimo případ § 1030 obč. zák., i zmocnění ku přijetí kupní ceny.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1934, Rv I 1794/32.)
Žalovaná pověřila stavitele Josefa R-a rozprodejem svého pozemku. Žalobci koupili od žalované prostřednictvím Josefa R-a dílec pozemku a zaplatili zaň Josefu R-ovi 20 000 Kč. Z koupě napotom sešlo. Žalobu, jíž se žalobci domáhali na žalované vrácení oněch 20 000 Kč oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Z plné moci ze dne 22. května 1928 jest patrno, že žalovaná zmocnila R-a jen k rozprodeji role č. kat. 73/1, a že ho zplnomocnila, by za ni jednal při všech stavebních komisích a při všech stavebních věcech, týkajících se rozprodeje a aby ji zastupoval před úřady potud, pokud toho bude třeba k rozprodeji a prodeji pozemku. Z výpovědi žalované jest zjištěno, že R-a nezmocnila k přijímání peněz za prodané parcely, že k tomu zmocněn byl jen Dr. H., který též osobně s kupiteli jednal a každému kupiteli plnou mocí k přijímání peněz se vykazoval. Jde jen o to, zda Josef R. byl na základě plné moci žalovanou mu udělené zmocněn též k přijímání peněz. Obsah plné moci shora uvedený svědčí proti tomu, poněvadž výslovně uvádí, čeho se zmocnění týká, a o přijímání peněz, ač k tomu podle § 1008 obč. zák. bylo by třeba zvláštní plné moci, se nezmiňuje. Následkem toho zjištění prvého soudu, pokud se opírají o plnou mne ze dne 22. května 1928, výpověď žalované, výpověď svědka Václava Č-a a Josefa R-a, jsou správná a vyplývá z nich, že Josef R. nebyl oprávněn k přijímání peněz, že se žalobci o obsahu této plné moci na obecním úřadě v P. mohli přesvědčiti, a že Josef R. obdržel od žalobců 20 000 Kč nejen na koupi pozemku, nýbrž i na stavbu domu. Poněvadž pak žalobce Stanislav K. jako strana vyslýchaný přiznal, že inu R. oznámil, že má plnou moc k rozprodeji pozemků uloženou u obecního úřadu v P., a že se o pravdivosti těchto údajů na tomto obecním úřadě přesvědčil, stalo se vyplacení 20 000 Kč R-ovi neoprávněně a proti plné moci a musili si žalobci býti vědomi toho, že platí osobě, která k tomu žalovanou stranou, zmocněna nebyla, a následkem toho od žalované zaplacení 20 000 Kč požadovati nemohou. Poukaz odvolatelů na rozhodnutí čís. 9695 sb. n. s. v souzeném případě nepřiléhá, nehledíc k tomu, že žalobci věděli, že R-ovi platiti nesmějí jako zástupci žalované, jednak proto, že nejde o nepatrný peníz, nýbrž o značnou část trhové ceny, která za závdavek považována býti nemůže, a jednak proto, že podle zjištění oněch 20 000 Kč dáno bylo i na stavbu domu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jedině rozhodným jest, zda R. byl na základě plné moci udělené mu žalovanou zmocněn k přijímání peněz. V té příčině zjistil odvolací soud, že žalovaná nezmocnila R-a k přijímání peněz za prodané parcely, a uznal správně, že ani z obsahu písemné plné moci z 22. května 1928 takové zmocnění neplyne. Ježto v plné moci jest výslovně uvedeno, čeho se zmocnění týká, totiž rozprodeje role, jednání při všech stavebních komisích a při všech stavebních věcech, týkajících se rozprodeje a zastupování před úřady, pokud toho bude třeba v příčině rozprodeje a prodeje onoho pozemku, kdežto o zmocnění k přijímání peněz se v ní zmínka nečiní, jest nepochybné, že takové zmocnění výslovně uděleno nebylo. Avšak ani tím, že žalovaná zmocnila R-a k rozprodeji pozemků, neprojevila způsobem v § 863 obč. zák. uvedeným, že ho zmocnila zvláště (§ 1008 obč. zák.) k přijímání kupní ceny. Zmocnění to se vztahovalo nejvýše na uzavření kupních smluv o rozprodaných částech, nikoliv však, jak dovolatelé míní, i k provedení kupních smluv. Přijímání kupních cen není částí kupní smlouvy, nýbrž jejího provedení. Marně poukazují dovolatelé k rozhodnutí čís. 9695 sb. n. s., ježto tam šlo o závdavek a bylo výslovně vylíčeno, že náleželo k povinnostem prodávajícího zmocněnce, by pečoval o důkaz o ujednané smlouvě a o záruku jejího řádného splnění. Šlo tedy o věc, která se přihází při ujednání kupní smlouvy. Názor dovolatelův, že částka 20000 Kč byla závdavkem ve smyslu § 908 obč. zák., ježto bylo dána předem, je mylný. Toto zákonné ustanovení označuje za závdavek to, co se při uzavření smlouvy dává předem, mimo případ zvláštního ujednání. Z přednesu dovolatelů v žalobě, že R. přijal od nich 20 000 Kč na kupní cenu, plyne, že podle ujednání byla to splátka na kupní cenu, nikoliv závdavek. § 1030 obč. zák. jest zvláštním' ustanovením, které jen u služebných osob tam uvedených stanoví domněnku o zmocnění k přijímání úplaty za prodané zboží, a nelze proto z něho vyvoditi, jak dovolatelé činí, že zákonodárce tím projevil všeobecnou zásadu, že zmocněnec k prodeji považuje se rovněž za zmocněnce k přijetí kupní ceny. Naopak právě z toho, že zákon, přihlížeje ke služebnímu poměru prodávajících, stanoví onu domněnku, jest usuzovati, že ve zmocnění jiných osob k prodeji není zahrnuto zmocnění k přijímání kupní ceny, ježto jinak by bylo ono zvláštní ustanovení zbytečné. An R. onu částku neodvedl žalované, právem nižší soudy uznaly žalobní nárok za neodůvodněný.

Citace:

č. 14033. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14033, s. 492-494.