Čís. 14040.

Odklad exekuce proti nezaměstnaným (zákon ze dne 22. února 1934 čís. 34 sb. z. a n.).
Provozuje-li živnost dlužníka jeho sestra, která ji má po něm ohlášenu a platí mu za ni nájemné, ač je nemajetná, nepřestala živnost dlužníka býti v chodu a není tu podmínek pro odklad exekuce podle § 1 zákona.

(Rozh. ze dne 13. prosince 1934, R II 592/34.)
Soud prvé stolice povolil k návrhu dlužníka odklad exekuce podle zák. čís. 34/1934 sb. z. a n. Rekursní soud návrh dlužníkův zamítl. Důvody: Soud prvé stolice povolil odklad na základě zprávy, že se povinný vzdal živnosti a ji dne 8. května 1934 odhlásil. Než povinný sám v žádosti uvádí, že živnost odhlásil jen na neurčitou dobu, v čemž nelze spatřovali vzdání se živnosti v důsledku nynějších hospodářských poměrů znemožňujících další výkon živnosti, jakž má na myslil zákon čís. 34/34, najmě, ano z výpovědi přezvědných osob, jakož i zprávy obecního úřadu vychází najevo, že povinný sice obchodní živnost u okresního úřadu odhlásil, ji však ve skutečnosti pod jménem své sestry dále provozuje, a i živnost pekařskou má ohlášenu na svého dělníka Emila P-a tak, že živnosti tyto skutečně dále jsou provozovány a jejich zastavení nebylo vynuceno nynějšími hospodářskými poměry. Nelze proto povinného pokládati za nezaměstnaného ve smyslu zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu odpovídá stavu věci i zákonu, pročež se odkazuje na jeho v podstatě správné odůvodnění, jež nebylo vyvráceno vývody dovolací stížnosti. Podle tvrzení samého dlužníka provozuje obchodní živnost jeho sestra, která ji má po něm ohlášenu a platí mu nájemné 50 Kč měsíčně přes to, že je nemajetná. To znamená, že živnost ta nepřestala ani býti nadále v chodu a předpokládá to, že plyne z ní i jistý výnos, tedy že provoz živnosti té se děje s prospěchem. Nelze tedy míti za to, že by to byly všeobecné hospodářské poměry, pro které by se byl dlužník musil živnosti té vzdáti. Také z druhé živnosti, totiž z pronajatého pekařství platí nájemce dlužníku 100 Kč měsíčně; prospívá tedy i tato živnost. Provoz žádné z obou živností nestal se tudíž nemožným všeobecnými hospodářskými poměry. Nejsou proto dány podmínky § 4 odst. (2) zákona z 22. února 1934 čís. 34 sb. z. a n. pro odklad dražebního řízení podle § 1 tohoto zákona.

Citace:

č. 14040. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14040, s. 501-502.