Čís. 14025.

Vyžadovala-li zásada bezprostřednosti a volného ocenění důkazů, by byl svědecký důkaz proveden soudem rozhodujícím, jest v tom, že byl proveden jen soudem dožádaným (§ 328 čís. 3 c. ř. s.), vadnost řízení.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1934, Rv I 2553/34.)
Žalobě o uznání otcovství a o placení výživného bylo oběma nižšími soudy vyhověno.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Z dovolacích důvodů § 503 čís. 2 až 4 c. ř. s. doličován důvod § 503 čís. 2 c. ř. s. dovolacími vývody společně prováděnými také tím, že nebyla žalovanému dána příležitost u soudu před nemanželskou matkou vysvětliti, že ji vůbec nezná, a že se mýlí v osobě nemanželského otce svého dítěte. To vytýkal žalovaný již v odvolání a i v řízení před první stolicí založil obrano na tom, že nemanželskou matku dítěte vůbec nezná.
První soud dal vyslechnouti svědkyni dvakráte dožádaným soudem. Žalovaný se k výslechu nedostavil; z toho nehledíc ke vzdálenosti dožádaného soudu od bydliště žalovaného, nemůže mu však vzniknouti ztráta oprávnění, které má jako strana ve sporu (§ 178 c. ř. s.) súčastniti se řízení před soudem rozhodujícím, před který patří zásadně (§§ 276, 328 c. ř. s.) i provádění důkazů. Výtka jeho, že mu nebyla dána příležitost vyjádřiti se před soudem, vztahuje se tudíž podle zásad ovládajících sporné řízení na soud rozhodující, tedy na soud první a druhé stolice. Dožádaným soudem může býti proveden svědecký důkaz jen v případech výčetmo uvedených v § 328 čís. 1—4 c. ř. s. Z těch přichází v úvahu § 328 čís. 3 c. ř. s., kdyby totiž svědkův výslech před rozhodujícím soudem způsobil nepoměrně velký náklad vzhledem k výdajům na cestu a na pobyt jeho v místě výslechu, které mu jest nahraditi. Tím však není řečeno, že by se přes to neměl důkaz provésti u soudu rozhodujícího s ohledem na závažnost výslechu a na jiné zvláštní okolnosti. Je-li již pochybno, lze-li v souzeném případě vůbec mluviti o nákladu tak velikém, jaký předpokládá zákon, neboť k provedení důkazů u rozhodujícího soudu by byl nepochybně stačil jediný výslech svědkyně, bylo uvážiti, jde-li o náklad nepoměrný. Při tom jest míti na zřeteli, že se výslech týkal skutečnosti pro rozhodnutí sporu nejzávažnější a k tomu za okolností, že šlo též o totožnost osoby, kterou sotva lze spolehlivě zjistiti při pouhém rozboru podle § 287 c. ř. s. výsledku důkazu provedeného soudem dožádaným. Za těchto okolností vyžadovala zásada bezprostřednosti a volného uvažování důkazů, by byl svědecký důkaz proveden soudem rozhodujícím. Nestalo-li se to, porušeny tyto zásady, takže jde o vadu řízení, která v odvolacím řízení neodstraněna. Nejde o otázku hodnocení důkazů, aniž o to, zda měl odvolací soud opakovati svědecký důkaz podle § 488 c. ř. s., což nelze napadati žádným z.dovolacích důvodů výčetmo v § 503 uvedených, nýbrž o otázku, zda byly zachovány předpisy a zásady sporného řízení, kterých jest šetřiti při provádění svědeckého důkazu (srov. rozh. č. 13 422 sb. n. s.), jichž porušení zakládá vadu řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s., bylo-li s to, jako v souzeném případě, by zamezilo úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře.

Citace:

č. 14025. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14025, s. 479-480.