Čís. 13882.

Byl-li spor postoupen krajským soudem na Slovensku podle § 182 a) o. s. p. v doslovu čl. III. čís. 8 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., krajskému soudu v historických zemích, nelze přípravný spis podaný u krajského soudu na Slovensku, v němž byly námitky ve věci samé, považovati za žalobní odpovědi a jest na krajském soudu v historických zemích, by určil žalovanému lhůtu k žalobní odpovědi.
Při vynesení rozsudku pro zmeškání podle § 398 c. ř. s. nebyl krajský soud v historických zemích oprávněn přihlédnouti k přípravnému spisu podanému u krajského soudu na Slovensku, jehož obsah nebyl přednesen.
(Rozh. ze dne 25. října 1934, Rv I 283/33.)
Žaloba o zaplacení 12000 Kč byla původně podána u krajského soudu v Prešově. Žalovaný podal při zahajovacím roku dne 10. června 1930 přípravné podání, jež obsahovalo námitky proti žalobnímu nároku ve věci samé a vznesl námitku místní nepříslušnosti, jíž krajský soud v Prešově vyhověl a postoupil spor podle § 182 a) o. s. p. krajskému soudu obchodnímu v Praze, jenž ustanovil prvý rok a při něm uložil žalované lhůtu k žalobní odpovědi do 7. dubna 1931. Žalovaná podala však žalobní odpověď teprve dne 13. dubna 1931, načež soud prvé stolice vydal k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání, jímž uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Správné sice jest, že podle § 261 c. ř. s. měl soud v této rozepři postoupené mu krajským soudem v Prešově postupovati. Jde o to, zda mohl soud přihlížeti i k přípravnému spisu žalované strany u krajského soudu v Prešově, v němž žalovaná strana uvedla i své věcné námitky proti žalobnímu nároku. Nelze přehlédnouti, že meritorní námitky i meritorní protižádost byla v tomto přípravném spise učiněna výslovně jen pro případ, že by se krajský soud v Prešově uznal k projednání sporu příslušným. Nebyly tedy tyto námitky vzneseny pro ten případ, že by námitce nepříslušnosti dovolaného soudu bylo vyhověno. Soud krajský v Prešově námitce nepříslušnosti dovolaného soudu vyhověl, čímž se staly i meritorní námitky, i meritorní protižádost bezpředmětnými a byl stav věcí takový, jako by vůbec podány nebyly. V tomto období byly spisy krajským soudem v Prešově odstoupeny krajskému soudu obchodnímu v Praze, jemuž nezbylo, než ustanoviti první rok, jelikož žalobní odpověď podána nebyla, a právem proto uložil žalované straně podání žalobní odpovědi do 7. dubna 1931. Byla-li žalovaná strana toho názoru, že u krajského soudu obchodního v Praze neměl býti nařizován první rok, měla podle § 196 c. ř. s. učiniti výtku vad, což však neučinila, pustila se do dalšího jednání tak, že nemůže nyní již domnělou tuto vadu vytýkati. Bylo proto právem uloženo žalované straně podání žalobní odpovědi. Ji však žalovaná strana u procesního soudu nepodala včas, neboť byla podána u krajského soudu v Prešově, který však žalobní odpověď odmítl, a byla pak odpověď tato teprve dne 13. dubna 1931 u krajského soudu obchodního podána, tedy šest dnů po lhůtě. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel se mýlí, maje za to, že krajský soud obchodní v Praze, jemuž byl spor postoupen krajským soudem v Prešově podle § 182 a) o. s. p. v doslovu čl. III. bod 8 zákona ze dne 19. ledna 1928 čís. 23 sb. z. a n., neprávem vynesl rozsudek pro zmeškání pro nepodání žalobní odpovědi včas podle § 398 c. ř. s., poněvadž prý žalovaný u krajského soudu v Prešově uvedl v přípravném spise námitky ve věci samé, k nimž krajský soud obchodní v Praze měl prý podle § 261 odstavec šestý a § 138 c. ř. s. přihlížeti. Neboť pro řízení před krajským soudem obchodním v Praze platí výlučně předpisy c. ř. s., jež mají moc donucující, od nichž se odchýliti nelze. Odpověď na žalobu (§ 243 c. ř. s.) jest časově omezeným procesním úkonem žalované strany spojeným s určitými procesními účinky, jenž musí býti proveden přesně podle zákona, mají-li účinky ty nastati, a jejž nelze proto nahraditi jinakým podáním. Nezná-li tedy o. s. p. první rok a odpověď na žalobu ve smyslu c. ř. s., není ono podání odpovědí na žalobu ve smyslu c. ř. s. a proto právem určil krajský soud obchodní v Praze žalovanému lhůtu k odpovědi na žalobu. Zbývá, jen otázka, zda k podání žalované strany na krajský soud v Prešově obsahujícímu i námitky ve věci samé, měl krajský soud obchodní v Praze přihlížeti podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. při vynesení rozsudku pro zmeškání, ač nebylo odpovědí na žalobu. Podle tohoto ustanovení jest použíti jednacího protokolu o prvním jednání a všech ostatních spisů sporu se týkajících, a jednání má býti zahájeno podle § 138 c. ř. s., to jest, soudce nebo předseda má přednésti podstatné výsledky dřívějšího ústního jednání a připojiti k tomu pokračování v jednání přerušeném. Základem jednání jest tedy protokol (§§ 207 až 216 c. ř. s.), obsah protokolu a jeho příloh (§ 217 c. ř. s.). Obsah přípravného spisu, pokud se týká věcných námitek u krajského soudu v Prešově, přednesen však nebyl (§ 176 c. ř. s.), an není v protokolech krajského soudu v Prešově ani stručně vylíčen obsah tohoto přednesu (§ 209 odstavec první c. ř. s.) ani jako příloha ve smyslu §§ 208 odstavec druhý, 265 odstavec prvý c. ř. s. označen. Nesměl proto krajský soud obchodní v Praze k této části přípravného spisu přihlížeti a nemohl jí použíti ani při úvaze, zda pravdivost přednesení žalobce není tímto podáním vyvrácena (§ 396 c. ř. s.) a byl proto oprávněn vynésti rozsudek pro zmeškání podle § 398 c. ř. s.

Citace:

č. 13882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 264-266.