Čís. 14034.

Poddlužník nemůže proti vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla dlužníkova pohledávka přikázána k vybrání, uplatňovati námitky, které by snad příslušely dlužníkovi z jeho vlastního právního poměru k vymáhajícímu věřiteli, zejména nemůže, když sám celou přikázánou částku vymáhajícímu věřiteli ještě nezaplatil a když vymáhající věřitel nepožaduje více, než jest podle příkazního usnesení oprávněn požadovali, namítnouti, že pohledávka vymáhajícího věřitele za dlužníkem byla již jiným způsobem uspokojena.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1934, Rv I 2004/32.)
Žalobu vymáhajícího věřitele na poddlužníka o nedoplatek pohledávky, přikázané žalobci k vybrání, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Je zjištěno, že žalobci byla povolena exekuce k vydobytí jeho pohledávky za Kateřinou S-ovou v částce 2 905 Kč s přísl., a že mezi jiným byla až do výše vymáhané částky zabavena a žalobci k vybrání přiká- zána pohledávka, příslušející povinné straně proti žalovanému. Tím bylo zabavená pohledávka odňata disposici moci povinné strany a všechna práva, pokud směřovala k vydobytí zabavené pohledávky až do výše vymáhané částky, přešla dnem pravoplatného zabavení a přikázání na žalobce, který podle § 308 ex. ř. byl zejména oprávněn, pohledávku v zastoupení povinné strany zažalovati. Naproti tomu zůstal přikázáním pohledávky závazek žalovaného poddlužníka nedotčený, jenže žalovaný od té doby mohl s účinkem platiti jen vymáhajícímu věřiteli, nikoliv již povinnému. Důsledkem toho jde i ve sporu o žalobě vymáhajícího věřitele podle § 308 ex. ř. jen o právní poměr mezi poddlužníkem a povinným, nikoli o právní poměr mezi povinným a vymáhajícím věřitelem. Žalovaný může sice proti žalobci uplatniti všechny námitky, které mu příslušejí proti povinnému jako jeho věřiteli z doby před pravoplatně povolenými zabavením, nemůže však proti němu vystoupiti s námitkami, které by snad příslušely povinnému z jeho vlastního právního poměru k vymáhajícímu věřiteli, jelikož by takto nehájil vlastní zájmy, nýbrž jen zájmy povinného, k čemuž podle zákona není oprávněn. Zejména nemůže žalovaný poddlužník, když sám celou přikázanou částku vymáhajícímu věřiteli ještě nezaplatil a když žalobce nepožaduje více, než jest podle příkazního usnesení oprávněn požadovati, namítnouti, že pohledávka žalobcova proti povinnému byla již jiným způsobem uspokojena a že se mu tudíž pro další žalobou domáhanou částku nedostává exekučního titulu, ježto tyto námitky se dotýkají jen závazku povinného, nikoliv závazku poddlužníka a je proto věcí povinného, nikoliv poddlužníka, uplatniti tyto okolnosti vhodným způsobem proti vymáhajícímu věřiteli.

Citace:

č. 14034. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14034, s. 494-495.