Čís. 13781.

Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích, podepsaná v Bernu dne 23. října 1924, uveřejněná pod čís. 140 sb. z. a n. na rok 1928.
V tom, že železnice, nestačily-li údaje odesílatelovy k úplnému určení přepravní cesty, zvolila delší a dražší přepravní cestu, nelze spatřovati její hrubé zavinění ve smyslu čl. 9 § 3 písm. h) mez. úmluvy. Na železnici nelze požadovati, by uváděla důvody pro to, po případě dokazovala, proč se jí zdála zvolená cesta pro odesilatele nejvýhodnější.
(Rozh. ze dne 20. září 1935, Rv II 845/32.)
Holandská firma zaslala žalující olomoucké firmě vagon zboží, V nákladním listu byla stanice určení označena Bohumín, dráha určení udána nebyla, v rubrice použití tarifů a přepravní cesty bylo uvedeno: Ich bitte um Anwendung des niedrigsten Frachtsatzes via Neuschantz/Weener. Auf der deutschen Strecke zum Durchfuhrausnahmetarif D, A. T, 26, v rubrice celních předpisů: Verzollung beim Hauptzollamte Oderberg, jako příjemce označena fa. Intercontinentale Oderberg, Station Bohumín. Náklad byl řízen přes Podmokly, nikoliv po říšskoněmeckých drahách do Bohumína, následkem čehož žalující firma zaplatila na dopravném více o 4100 Kč, jichž se domáhala na československém eráru. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle čl. 6, § 6 písm. c) m. ú. ž. musí mezinárodní nákladní list kromě jiného obsahovati i údaj názvu železnice a stanice určení se všemi nutnými bližšími údaji, by bylo zabráněno záměně mezi různými stanicemi téhož místa nebo místa, které má stejné jméno nebo jméno podobné. Poněvadž označení dráhy určení nebylo na nákladním listě uvedeno, nebyly odesilatelem splněny podmínky výše uvedené a jest proto odesilatel podle čl. 7 § 1 m. ú. ž. zodpověděn za všechny důsledky těchto nepřesných údajů. Podle posudku znalce jest označení pro stanici Bohumín na řišskoněmeckém území Oderberg (Bohumín) DRB., na československém území Bohumín č. s. d. Nebyla tedy ani stanice určení odesilatelem přesně označena. Přepravní cesta byla označená jen slovy: Via Neuschantz Weener. Auf der deutschen Strecke zum Durchfuhrausnahmetarif D. A. T. 26, Ich bitte um Anwendung des niedrigsten Frachtsatzes. Toto označení přepravní cesty jest nedostatečné. Žádost odesilatelova o použití nejnižšího tarifu jest jen předpisem všeobecným, který podle čís. 4 jednotných doplňujících ustanovení k čl. 9 m. ú. ž. nelze považovati za předpis přepravní cesty. Jinak dráha splnila předpisy odesilatelovy. Zásilka šla přes holandsko-německou pohraniční stanici Weener Neuschantz, také bylo na německé trati použito navrhovaného výjimečného tarifu. Slova Auf der deutschen Strecke ještě neznačí, že stanicí pohraniční byl Bohumín říšskoněmecký. Odesilatel byl by vzhledem na výše uvedené musel tuto stanici Oderberg nebo Bohumín DRB. označiti v nákladním listě výslovně jako stanici pohraniční, což však neučinil. Správným jest, že se označení stanice, kde mají býti splněny předpisy celní, rovná předpisu přepravní cesty (čl. 9, § 3 a) m. ú. ž.). V této rubrice uvedl odesilatel slovo Oderberg. Z tohoto označení nelze však vyvoditi, že šlo o Oderberg DRB., neboť označení této stanice musí podle znalce býti Oderberg neb Bohumín DRB. Tento dodatek však scházel a nebyla tedy ani tím přepravní cesta jasně a bezpečně určena. Nejsou proto údaje odesilatelovy v nákladním listě postačitelné k určení přepravní cesty a byla proto dráha podle čl. 9 § 3 písm. e) m. ú. ž. oprávněna, by přepravní cestu sama volila a to tu, která se jí zdá nejvýhodnější pro odesilatele. Při tom se má říditi údaji nákladního listu pokud se týče navržené stanice pro splnění předpisů celních a, možno-li i jinými předpisy odesilatelovými. Těmito předpisy se dráha skutečně řídila. Zásilka byla v Bohumíně celně odbavena, zásilka byla dirigována přes Neuschantz a bylo na německé trati použito navrženého výjimečného tarifu. Údaje nákladního listu, pokud se týče přepravní cesty, považuje i znalec za neúplné a měla dráha podle jeho názoru právo volby. Zbývá ještě zkoumati, zda se dráha při volbě přepravní cesty nedopustila hrubé nedbalosti nebo zlého úmyslu (čl. 9 § 3 písm. h) m. ú. ž,). Podle názoru soudu hrubé nedbalosti dráhy v souzeném případě není. Nelze ji spatřovati jen v tom, jak to činí žalobce, že zásilka byla dopravena po delší trati a za dražší dopravné. Hrubou nedbalost bylo by spatřovati v takovém jednání dráhy, které by bylo nezvyklým a nápadným zanedbáním povinné péče. Použití delší přepravní cesty nelze však ještě za takové jednání považovati. Stanovisko, z něhož dráha jest oprávněna voliti nejvýhodnější přepravní cestu, jest stanoviskem ryze subjektivním, neboť jest jí uloženo voliti nejpříznivější cestu přepravní podle vlastního názoru. Mohou tedy pohnutky volby býti jiné než jen láce, na příklad vzhledem k zatížení určité trati v čase dopravy, vzhledem na bezpečnost dopravy po určité trati a podobně. Dráha má voliti nejvýhodnější dopravní cestu pro odesilatele, nikoliv pro příjemce. Prospěch příjemcův z této volby jest zcela nerozhodný a okolnosti žalobcem na důkaz nevýhodnosti použité přepravní cesty přednesené týkají se jen prospěchu příjemce, jsou tedy činěny se stanoviska příjemcova a nikoliv ze stanoviska odesilatelova. Že by i pro odesilatele zvolená přepravní cesta byla nevýhodná, tvrzeno nebylo. I kdyby však i prospěch odesilatelův byl vyžadoval volbu tratě nejlevnější, nelze ještě říci, že v tom, že tato trať zvolena nebyla, bylo hrubé zavinění dráhy. Dráha dopravuje nákladů celou spoustu, trať dopravní v souzeném případě byla již určována v Německu a na úředníku dráhy u této železnice nelze žádati, by ovládal vzdálenost ve všech státech vzhledem k jich délce a láci. Určil proto přepravu tudy, kudy podle jeho názoru byla nejvýhodnější, a nelze říci, že v jeho neznalosti nejkratší dopravní cesty bylo nápadné a nezvyklé zanedbání povinné péče. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, schváliv v podstatě důvody prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání brojí s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 jen proti názoru odvolacího soudu, že se železnice při volbě přepravní cesty nedopustila hrubé nedbalosti, a dovozuje, že výpravčí úředník stanice Weener v Německu postupoval proti služebním předpisům, které však neuvádí, ježto prý v německých služebních předpisech jest výslovně, že v pochybnosti jest použíti nejdelší německé trati, takže úředník oné stanice musel při sebe menších znalostech tarifu předvídati, že cesta přes Podmoklí jest mnohem dražší a byl povinen voliti cestu přes Oderberg D. R. B. Z toho prý jest zřejmé jeho hrubé zavinění, za které žalovaná dráha ručí, poněvadž má náhradní nárok proti německým říšským drahám. Podle ustanovení čl. 9 § 3 písm. e) m. ú. ž. vyvolí železnice, nedostačují-li odesilatelovy údaje k úplnému určení přepravní cesty nebo tarifů, nebo vylučují-li se navzájem některé z těchto údajů, přepravní cestu nebo tarify, které se jí zdají pro odesilatele nejvýhodnějšími, a podle ustanovení čl. 9 § 3 písm. h) m. ú. ž. neručí železnice v případech pod b), c) a e) (odst. 1), tedy i v souzeném případě, za škodu z volby přepravní cesty nebo tarifů, leč při zlém úmyslu nebo při hrubé nedbalosti. Za hrubou nedbalost, již náleželo prokázati žalobkyni, považuje se podle ustálené judikatury (rozh. čís. 4480, 4248, 4136, 3006, 300, 911 sb. n. s.) jen zvláště těžké porušení povinné bedlivosti, a to takové, že jeho neblahé následky bez námahy bylo lze předvídati a jehož se bylo lze vyvarovali. Pouhá chyba nebo přehlédnutí, třebas byly spojeny s majetkovou škodou, nejsou o sobě důkazem, že vznikly z hrubé nedbalosti. V souzeném případě spatřuje se hrubá nedbalost v tom, že železnice přepravila zásilku do stanice Bohumína přes Podmoklí po území republiky Československé místo do stanice Bohumína přes území německé říše. Uváží-li se však, že podle čl. 9 § 3 lit. e) m. ú. ž. jest železnice oprávněna, nedostačují-li údaje odesilatelovy k úplnému určení přepravní cesty, voliti cestu, která se jí zdá pro odesilatele nejvýhodnější (v zákoně se nepraví, která je pro odesilatele nejvýhodnější), takže volba ta je zůstavena rozumné úvaze železničních orgánů, při které není bez významu přihlížeti i k bezpečnosti určité trati nebo k případnému jejímu zatížení, nelze v tom, že v souzeném případě železnice volila delší a dražší přepravní cestu přes Podmoklí, spatřovati hrubé její zavinění, a nelze také na ní požadovati, aby důvody pro to uváděla, po případě dokazovala, proč se jí zdála cesta přes Podmoklí pro odesilatele nejvýhodnější.

Citace:

č. 13781. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 105-108.