Čís. 13898.

Příslušenstvím živnostenského podniku jsou i zásoby zboží, jež jsou věnovány účelu provozu podniku, pokud jest jich zapotřebí k dalšímu nerušenému provozu podniku; u hotelových podniků i příslušné zásoby vína.
Byly-li zásoby vína předány vnucenému správci hotelového podniku a tento použil části z nich pro provoz tohoto podniku, jest výtěžek z toho zařaditi do příjmů vnucené správy.
(Rozh. ze dne 31. října 1934, R I 1026/34.)
Vyřizuje účet vnuceného správce nemovitostí, na nichž byly hotelové podniky, srazil soud prvé stolice z příjmů částku za prodaná vína. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že nemá dojíti ke srážce toho, co bylo strženo za prodané víno. Důvody: Soud prvé stolice odůvodnil napadené usnesení tím, že prý v obou hotelových podnicích se nacházející zásoby vína nejsou příslušenstvím vnucené správy a nemovitosti ani zásobami vnuceného správce v hostinské a výčepní živnosti. Naproti tomu tvrdí rekurenti, že vinné sklepy, které tu jsou, jsou podle § 294 obč. zák. příslušenstvím nemovitostí nucené spravovaných. K tomuto názoru rekurentů nelze se přikloniti, ježto hotelový podnik lze provozovati, i když není vinný sklep, a i když vinné sklepy tu snad jsoucí nejsou určeny k trvalému užívání hotelu. Na vinné sklepy, o něž jde, je pohlížeti spíše jako na zásoby zboží, jež patří hotelům nucené spravovaným. Z těchto zásob zboží může vnucený správce prodati ve spravovaných podnicích potřebné množství. Výtěžek tvoří část příjmu podniků nucené spravovaných. Jen, kdyby bylo prodáno vnuceným správcem ze skladu víno, jež bylo zabaveno, bylo by nejprve uspokojiti z výtěžku zástavní pohledávky věřitelů. Ježto vinný sklep není zastaven, připadá výtěžek z prodaného vína k příjmům vnucené správy, nelze ho tedy vydati povinným. Ohledně výtěžků z prodaného vína bylo tudíž rekursu, jak výše uvedeno, vyhověno (Neumann § 344 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníků.
Důvody:
Nesporno jest, že vnucenou správou nemovitostí stěžovatelů byly jejich hotelové podniky na nich se nacházející podrobeny vnucené správě. Tím však bylo i příslušenství těchto podniků postiženo vnucenou správou. Za příslušenství živnostenského podniku jest považovati i zásoby zboží, jež jsou věnovány účelu podniku, pokud jest jich zapotřebí k dalšímu nerušenému provozu podniku, u hotelových podniků zajisté též příslušné zásoby vína. Že stěžovatelé sami zastávali tento názor, vyplývá z protokolů o zavedení vnuceného správce, kde byla řeč i o zásobách zboží, obzvláště o zásobách vína, jež byly vnucenému správci odevzdány aniž stěžovatelé vznesli námitky nebo se zmiňovali o svých nárocích teď uplatňovaných. Jen vymáhající věřitelé upozorňovali, že nabyli práva zástavního k zásobám vína, jež však zaniklo zavedením vyrovnacího řízení. Vnucený správce udal, že ho stěžovatelé nijak neupozorňovali, že zásoby vína nelze považovat! za zásoby hotelových podniků. Stěžovatelé sami připustili, že používali zásob vína i pro provoz hostinské živnosti spojené s hotelovými podniky, a byli by zajisté nadále tak činili jako činil vnucený správce. Zásoby vína byly za souhlasu stěžovatelů předány vnucenému správci při zavedení vnucené správy hotelových podniků a použil-li tento části v ceně 8619 Kč a 2376 Kč pro provoz těchto podniků, zařadil rekursní soud právem tento výtěžek do příjmů vnucené správy. Netřeba řešiti otázku, zda veškeré zásoby vína ve vinném sklepě stěžovatelů lze považovati za příslušenství hotelových podniků, nýbrž bylo řešiti jen otázku, zda uvedenou část zásob vína, spotřebovanou vnuceným správcem pro účely podniku v období zde v úvahu přicházejícím, nutno pokládati za příslušenství podniku, a tuto otázku bylo zodpověděti kladně, jak již bylo dolíčeno. Na tom nemění nic okolnost, že ustanovení § 344 ex. ř., jehož se rekursní soud dovolává, zde nedopadá, jakož i okolnost, že vymáhající věřitelé znovu zabavili zásoby vína.

Citace:

č. 13898. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 291-292.