Čís. 14035.

Ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních, vztahuji se i na okresního cestáře. Lhostejno, že jeho služební příjmy nedosahovaly míry služebních příjmů státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1934, Rv 1 1896/34.)
Žalobce byl cestářem u žalovaného okresu, jenž srážel žalobci z platu 5% a 3% podle zákona ze dne 28. prosince 1932, čís. 204 sb. z. a n. Žaloba, by žalovaný okres byl uznán povinným zaplatili žalobci to, co mu strhl z platu, a by bylo uznáno právem, že na pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou stranou nevztahuje se zákon ze dne 28. prosince 1932 čís. 204 sb. z. a n., že srážky 5% a 3% ročního platu 9 100 Kč podle §§ 4, 10 a 23 tohoto zákona jsou proti žalobci nepřípustné a že žalovaný jest povinen to uznati, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Rozhodnutí o žalobním nároku závisí na tom, zda se ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1932 čís. 204 sb. z. a n. o úsporných opatřeních personálních vztahují i na žalobce jako okresního cestáře, zaměstnaného ve službách žalovaného okresu. V prvním odstavci § 23 zákona se praví, že ustanovení tohoto zákona platí obdobně pro zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212 odst. (1) platového zákona (čís. 103/1926 sb. z. a n.). Poukaz na § 212 odst. (1) platového zákona se vztahuje, jak plyne jasně ze slova »uvedených«, jen na vytčení veřejnoprávních korporací a ústavů, nikoliv na vytčení jednotlivých skupin jejich zaměstnanců, takže záleží jen na tom, zda žalovaný okres jest veřejnoprávní korporací uvedenou v § 212 odst. (1) plat. zákona a zda žalobce jest jeho zaměstnancem. V § 212 odst. (1) plat. zákona se mluví o zaměstnancích veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona čís. 394/1922 sb. z. a n., a jest proto podle § 19 tohoto zákona posouditi, které veřejnoprávní korporace a ústavy má na mysli ustanovení § 212 odst. (1) platového zákona. V § 19 zákona čís. 394/1922 sb. z. a n. jsou mezi jiným výslovně uvedeny také okresy, takže nelze pochybovati o tom, že veřejnoprávními korporacemi ve smyslu § 212 odst. (1) zákona a důsledně i ve smyslu § 23 zákona čís. 204/1932 sb. z .a n. jest rozuměti též okresy. I z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o úsporných opatřeních personálních — tisk posl. sněmovny 2099 (str. 19), jest zřejmé, že se v § 23 rozumí veřejnoprávními korporacemi také okresy. Že tomu tak jest, vyplývá i z úvahy, že okresy, které jsou podle § 78 zákona ze dne 29. února 1920 čís. 126 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. právnickými osobami, kryjí své potřeby — obdobně jako stát — povinnými příspěvky (§ 76 téhož zákona), takže úprava platových poměrů jejich zaměstnanců má přímý nebo nepřímý vliv na zatížení obyvatelstva veřejnými břemeny, na vývoj národního hospodářství a na vývoj cenových poměrů. (Srov. vysvětlivky k § 212 plat. zák. ve Sborníku služebního a platového práva státních a jiných veřejných zaměstnanců 1. svazek, str. 339.) Že žalobce jest zaměstnancem žalovaného okresu, není vůbec sporné. Platí tedy i pro něho podle § 23 odst. 1 zákona čís. 204/1932 sb. z. a n. obdobně ustanovení § 4 odst. 2 a § 10 téhož zákona. To, že žalobcovy služební příjmy nedosahovaly míry služebních příjmů státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie, nepřichází vůbec v úvahu při posouzení otázky, zda podle § 23 odst. (1) zákona čís. 204/1932 sb. z. a n. platí pro žalobce obdobně ustanovení tohoto zákona, ježto zákon v tom směru rozdíl nečiní. Jsou proto pro spor bezvýznamné dovolatelovy vývody, pokud se v nich s poukazem na zákony ze dne 17. prosince 1919 čís. 17 sb. z. a n. z roku 1920, ze dne 21. prosince 1921 čís. 495 sb. z a n. a ze dne 20. prosince 1922 čís. 394 sb. z. a n. dovozuje, že se ustanovení zákona čís. 204/1932 sb. z. a n. nemohou na žalobce vztahovati proto, že jeho nároky a požitky služební nedosáhly míry nároků a práv zaměstnanců státních. Z toho, že při usnášení o platovém zákoně byla vláda vyzvána resolucí obou sněmoven, aby předložila osnovu zákona na úpravu poměrů okresních cestářů (viz vysvětlivky odst. 9 k § 212 plat. zák. ve »Sborníku« str. 341), nelze vyvozovati, že se ustanovení § 23 odst. (1) zákona čís. 204/1932 sb. z. a n. nevztahuje na okresní cestáře, neboť nový zákon o úpravě poměrů okresních cestářů nebyl vydán a jsou dosud upraveny zákonem ze dne 17. prosince 1919 čís. 17 sb. z. a n. z roku 1920.

Citace:

č. 14035. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14035, s. 495-497.