Čís. 13748.

Pro spor, jímž jest se domáháno předání vyklizeného nájemního předmětu na základě ustanovení nájemní smlouvy, platí kratší lhůty § 575, prvý odstavec, c. ř. s., třebaže nebylo žalováno i o zrušení nájemní smlouvy.
(Rozh. ze dne 13. září 1934, R I 1001/34.)
Žalobě pronajímatelů na nájemce o předání vyklizeného nájemního předmětu procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud odmítl odvolání žalovaného jako opožděné, ježto bylo podáno až po uplynutí osmidenní lhůty § 575, prvý odstavec, c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalovaného proti odmítacímu usnesení odvolacího soudu.
Důvody:
Pro posouzení, zda jde o spor nájemní, v němž platí kratší lhůty uvedené v prvém odstavci § 575 c. ř. s., jest rozhodným obsah žaloby a její konečné žádání, jak sám stěžovatel uvádí (srov. rozh. čís. 4890 a 12535 a j. sb. n. s.). V souzeném případě tvrdili žalobci v žalobě, že při uzavření nájemní smlouvy bylo ujednáno, že pronajímatelkám, nebude-li zaplaceno nájemné, přísluší právo nájemní poměr okamžitě rozvázati, a dále tvrdili, že žalovaný déle než půl roku nájemné nezaplatil, ač byl opětovně upomenut a naposled vyrozuměn dopisem ze dne 16. března 1934, že, nezaplatí-li dlužnou činži do 24. března 1934, bude se pokládati nájemní smlouva za rozvázanou a bude se domáháno vyklizení najatých místností. Z tohoto obsahu žaloby i z jejího konečného návrhu vyplývá zřejmě, že se žalobci domáhají nároku na základě ustanovení nájemní smlouvy, t. j. vyklizení místností jako konečného výsledku, na němž jim právě záleží. Jest lhostejné, že nebylo žalováno o zrušení nájemní smlouvy a že se v žalobě tvrdilo, že nájemní smlouva byla dnem 24. března 1934 rozvázána, neboť to nemůže nic změniti na povaze sporu jako sporu, jenž se týká nájemního poměru jako takového a v němž se žádá vrácení najaté věci, vždyť právě zrušením nájemní smlouvy se odůvodňuje žádané vyklizení a není nutným současný výrok rozsudkový o zrušení nájemní smlouvy, jež je v takovém případě jen otázkou předurčující. Pro řízení o žalobách o vyklizení a o odevzdání najaté věci (§ 573 c. ř. s.) platí podle stálé soudní praxe (srov. rep. čís. 196 býv. nejv. soudu ve Vídni — čís. 967 úř. sb. a rozh. čís. 2730, 4890, 5320, 6009, 8501 a 8873 sb. n. s.) zvláštní ustanovení § 575 prvý odstavec c. ř. s. o kratších lhůtách k opravným prostředkům, neboť nutkavost sporu nájemního v § 571 c. ř. s. zdůrazněná a zájem strany na brzkém uskutečnění jejího nároku platí i v takovémto sporu. Právem proto odmítl odvolací soud odvolání pro opožděnost, ana nebyla zachována osmidenní lhůta stanovená v § 575 prvý odstavec c. ř. s.

Citace:

č. 13748. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 55-56.