Čís. 13868.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
U pracovního soudu nelze uplatňovati nárok z pracovního poměru proti dědicům zaměstnavatelovým, jimž byla pozůstalost odevzdána ještě před podáním žaloby.
(Rozh. ze dne 19. října 1934, R II 486/34.) Žalobou, zadanou dne 14. dubna 1932 na krajském soudě, domáhala se žalobkyně na žalovaných dědících Františka P-a náhrady škody, ježto jí zůstavitel nepřihlásil k invalidnímu pojištění. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Jde o spor naznačený v §§ 1 a 2 e) zák. o pracovních soudech ze dne 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n., totiž o spor ze služebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklý mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, pro nároky vzniklé z příslušnosti žalobkyně k sociálně-pojišťovacímu ústavu, při čemž však věc nenáleží před obligatorní rozhodčí soudy sociálně-pojišťovacích ústavů podle zákona čís. 221/1924 sb. v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n., ježto sociálně-pojišťovací ústav není tu stranou. Zákon ze dne 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n., nabyvší účinnosti dnem 1. ledna 1932, stanoví v §§ 1 a 4, že pro takové spory jsou výlučně příslušnými pracovní soudy, pokud se týče zvláštní oddělení okresního soudu pro spory pracovní. Pokud není pro soudní okres zřízen pracovní soud ani oddělení okresního soudu pro spory pracovní, náležejí tyto spory podle § 42 zákona k věcné příslušnosti okresních soudů, ať již byla žaloba podána za trvání pracovního, služebního neb učebního poměru, neb až po jeho skončení a ať jest hodnota předmětu sporu jakákoliv. I příslušnost okresních soudů jest v těchto případech výlučná a dobrovolné podrobení se příslušnosti jiných soudů nemá právní účinky. V souzeném případě byla žaloba podána dne 14. dubna 1932, tedy již za platnosti zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. Z toho je patrno, že krajský soud, který tuto rozepři projednal a o ní mezitimním rozsudkem rozhodl, byl pro ni nezhojitelně nepříslušný, jeho rozsudek i s předchozím řízením jsou proto zmatečné podle § 477 čís. 3 c. ř. s., k čemuž bylo z úřední povinnosti přihlédnouti (§§ 471 čís. 7, 494 c. ř. s.), i když zmatečnost v odvolacím řízení nebyla vytýkána.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k použitému důvodu zmatečnosti, o odvolání podle zákona jednal a rozhodl.
Důvody:
Předpokladem věcné příslušnosti pracovního soudu jest, že jde o spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (§ 1 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n.). Pro příslušnost pracovního soudu nestačí, by spory z pracovního nebo služebního poměru jen vznikly mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nýbrž se vyžaduje, by též v době, kdy jsou vznášeny na pracovní soud, mezi týmiž osobami trvaly (sb. n. s. čís. 12611). V souzeném případě domáhá se žalobkyně žalobního nároku proti žalovaným jako dědicům po zaměstnavateli Františku P-ovi, kteří podle nepopřeného přednesu žalobkyně se k pozůstalostí Františka P-a, dne 27. ledna 1931 zemřelého, přihlásili bez výhrady soupisu a jimž odevzdací listinou ze dne 26. června 1931 (tedy ještě před podáním žaloby) byla pozůstalost odevzdána. Odevzdáním pozůstalosti přešel závazek Františka P-a na dědice (§§ 548, 797, 819 obč. zák.), a ačkoli se generální sukcesí co do obsahu povinností nic neměnilo, změnil se přece její podmět a to rozhoduje o, příslušnosti, ježto v době zahájení rozepře již nešlo o spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nýbrž o spor mezi zaměstnancem a právním nástupcem zaměstnavatele a příslušnost pracovního soudu pro nároky a závazky z pracovního nebo služebního poměru se nerozšiřuje převodem závazku na jeho přejímatele.

Citace:

č. 13868. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 238-240.