Čís. 13746.

Podal-li dlužník po pravoplatném zamítnutí návrhu na vyloučení zabavených věcí z exekuce podle § 251 ex. ř. nový návrh na vyloučení z exekuce, jenž se týkal týchž věcí a byl odůvodněn týmiž skutečnostmi, jako návrh dřívější, jde o věc právoplatně rozhodnutou, třebaže se dřívější návrh opíral po právní stránce o ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř., kdežto pozdější návrh o ustanovení § 251 čís. 5 ex. ř.
(Rozh. ze dne 13. září 1934, R I 925/34.)
Návrh dlužníka ze dne 12. prosince 1933, by byla zrušena exekuce na zabavené věci, ježto jich nevyhnutelně potřebuje pro provoz své živnosti, byl právoplatně zamítnut. Novému návrhu dlužníka ze dne 13. února 1934, by byla zrušena exekuce ve příčině týchž věcí, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu dlužníka zrušil usnesení obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl návrh dlužníkův ze dne 13. února 1934.
Důvody:
Stěžovatel učinil již 12. prosince 1933 návrh, aby exekuce ve příčině knih zabavených pod položkou 8. zájemního protokolu byla zrušena. opíraje jej o to, že těchto knih potřebuje nevyhnutelně pro provoz své živnosti, kupecké a technické poradny. Návrh ten byl však usnesením z 1. února 1934 pravoplatně zamítnut. Nový návrh, o kterém bylo rozhodnuto usnesením prvního soudu ze dne 28. března 1934 a napadeným usnesením, zněl též na zrušení exekuce ve příčině týchž věcí a byl odůvodněn týmiž skutečnostmi, jako návrh dřívější. Jde tedy o věc pravoplatně rozhodnutou, takže nižší soudy neměly o návrhu nově rozhodovati, nýbrž měly jej odmítnouti. To, že stěžovatel dřívější návrh opíral po právní stránce o ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř., kdežto pozdější návrh o ustanovení § 251 čís. 5 ex. ř., nemůže na tom nic měniti, poněvadž posouzení, pod které ustanovení § 251 ex. ř. by zabavené věci spadaly, jest otázkou právní, kterou řeší soud, a nezáleží na tom, zda navrhovatel má mylný právní názor a podřaďuje věc pod jiný důvod § 251 ex. ř. (srovn. rozh. čís. 11927 sb. n. s.). Stěžovatel v novém návrhu poukázal sám k tomu, že se podřadění v návrhu dřívějším stalo omylem, ač ze skutkového děje bylo jasno, že pro návrh přichází v úvahu čís. 5 a nikoli čís. 6 § 251 ex. ř. V tom směru mohl podati proti prvnímu usnesení rekurs. K pravoplatnosti rozhodnutí jest přihlížeti v každém údobí řízení, nejen v řízení sporném, nýbrž i v řízení exekučním a nesporném, neboť základní zásadou soudních řízení jest, aby o téže věci nebylo rozhodováno opětovně, po případě s různými výsledky (srovn. §§ 240, 261, 475 poslední odstavec c. ř. s. a § 41 e), zák. čís. 100/31 o nesporném řízení).

Citace:

č. 13746. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 53-54.