Čís. 13785.
Přípustnost pořadu práva, domáháno-li se dodržení smíru uzavřeného při vodoprávním komisionelním řízení.
(Rozh. ze dne 21. září 1034, R I 835/34.)
Žalobce domáhal se na žalovaném dodržení smíru, jenž byl ujednán při komisionelním řízení okresního úřadu v R. v Čechách. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Ze spisů okresního úřadu v R. zjistil soud, že k žádosti žalující strany provedeno bylo okresním úřadem v R. dne 4. ledna 1930 komisionelní šetření, při němž došlo ke smíru stran. Tímto smírem jest soud vázán, neboť soudu nepřísluší přezkoumání nálezu správního úřadu po stránce materielní, nýbrž jen po stránce formální (sb. n. s. čís. 2198). Ve smyslu §§ 90 a 66 vl. nař. ze dne 13. ledna 1928 čís. 8 sb. z. a n. (o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů) a čl. 12 zák. ze dne 29. února 1920 čís. 126 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. jde o smír, který jest vykonatelný a podle kterého lze žádati o politickou exekuci. Ve smyslu § 1 j. n. jest proto příslušnost soudu vyloučena. Avšak sdělením okresního úřadu v R. ze dne 19. října 1933 bylo také zjištěno, že okresní úřad rozhodl jako úřad vodoprávní, že tudíž sporná věc jest věcí vodního práva. Jest i proto ve smyslu § 75 zák. ze dne 28. srpna 1870 čís. 71 z. zák. pro Čechy přípustnost pořadu práva vyloučena. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Nejde o nález správního úřadu, nýbrž o smír, o dohodu, kterou strany sporné otázky mezi sebou odklidily. Nebyla tedy jejich věc sporná odklizena nálezem, rozhodnutím okresního úřadu, nýbrž smírem za přítomnosti tohoto úřadu, a tento smír nelze považovati za nález administrativní, nýbrž jen za smlouvu podle § 1380 obč. zák., mající charakter soukromoprávní, i když se strany dohodly ve věcí, týkající se jinak i práva vodního. Naopak ze spisů jest patrno, že okresní úřad v R. vydal výměr, jímž žalobce poukázal s jeho domnělými nároky ze smíru na pořad práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor dovolacího rekursu, že v souzené rozepři jest vyloučen pořad práva, není správný. Podle § 75 vodního zákona pro Čechy ze dne 28. srpna 1870 čís. 71 zemského zákona náležejí v obor působnosti správních úřadů jen ony záležitosti, jež týkají se užívání a svádění vod nebo bránění vodě podle tohoto zákona. Nejde-li však o obmezení, která vodní zákon v § 11 ukládá vlastníkům pozemků, nýbrž o poměr, jenž buď soukromou disposicí zúčastněných stran aneb vydržením služebnosti byl odchylně od úpravy zákonem stanovené vytvořen, jsou příslušné k rozhodování sporu z tohoto poměru podle § 1 j. n. řádné soudy (srov. rozh. čís. 1865, 4517 sb. n. s.). V souzené rozepři žaluje žalobce, že žalovaný jest povinen dodržeti smír uzavřený při komisionelním řízení okresního úřadu v R. dne 4. ledna 1930 a z důvodu tohoto odstraniti betonovou zeď a navážku, neuplatňuje tedy právo ve smyslu vodního zákona, nýbrž oprávnění z důvodu soukromoprávního. Nezáleží na tom, že k úmluvě stran došlo pří vodoprávním řízení, neboť to na povaze úmluvy jako smlouvy soukromoprávní nic nemění.