Čís. 13876.

Stanovil-li exekuční soud usnesením, nikoliv rozvrhovým, výšku útrat správce konkursní podstaty, jež byly pravoplatným usnesením konkursního soudu podle § 47 odst (3) konk. ř. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák., uznány za pohledávky za zvláštní podstatou, a rekursní soud toto usnesení potvrdil, není dovolací rekurs podle § 528 c. ř. s. a § 87 ex. ř. přípustný a nebyl by ani přípustný, kdyby se stanovení výše těchto útrat bylo stalo v rozvrhovém usnesení.
(Rozh. ze dne 25. října 1934, R I 1016/34.) Soud prvé stolice upravil útraty správce konkursní podstaty týkající se zvláštní podstaty, exekučně vydražené nemovitosti úpadcovy. Rekursní soud k rekursu knihovní věřitelky napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs knihovní věřitelky.
Důvody:
Exekuční soud stanovil usnesením, nikoliv rozvrhovým, výšku útrat správce konkursní podstaty, jež byly pravoplatným usnesením konkursního soudu podle § 47 odst. (3) konk. ř. čís. 337/14 ř. z. uznány za pohledávky zvláštní podstaty, a rekursní soud usnesení to potvrdil. Nerozhodoval tedy exekuční soud a rekursní soud o vlastním nároku správce konkursní podstaty a o určení pořadí, nýbrž jen o číselném ustanovení jednotlivých položek; není proto dovolací rekurs podle § 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř. přípustným a nebyl by ani přípustným, kdyby se ustanovení výše těchto útrat stalo v rozvrhovém usnesení, ano určení útrat, i když bylo pojato do rozvrhového usnesení, není předmětem rozvrhového jednání a rozdělovacího usnesení (§§ 209, 235 ex. ř.) a neplatí tu výjimečné ustanovení § 239 poslední odstavec ex. ř. (srovnej rozh. čís. 6345, 5843, 7923 sb. n. s.).

Citace:

č. 13876. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 251-252.