Čís. 13902.Nelze knihovně poznamenati žalobu, by bylo určeno, že žalobce dal žalovanému platně výpověď z komanditní společnosti, že nastalo zrušení a likvidace komanditní společnosti a že žalovaný jest povinen dovoliti likvidaci společnosti. Lhostejno, že zrušením společnosti a její případnou likvidací dojde k vypořádání jmění společnosti, do něhož náležejí i nemovitosti, ohledně nichž byla poznámka navržena, a že jen žalovaný je oprávněn firmu zastupovati a znamenati.(Rozh. ze dne 31. října 1934, R I 1207/34.) Žalobce navrhl, aby žaloba domáhající se určení, že žalobce dal platně žalovanému výpověď ze společností, že nastalo zrušení a likvidace komanditní společnosti a že žalovaný jest povinen dovoliti likvidaci společnosti, — byla knihovně poznamenána ve vl. čís. 532, a odůvodňoval návrh tím, že nemovitost v téže vložce zapsaná jest vlastnictvím komanditní společnosti. Soud prvé stolice knihovní poznámku povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 20 kn. zák. slouží knihovní poznámky buď k vyznačení osobních poměrů, obzvláště omezení správy jmění, s tím právním následkem, že kdo v dotyčné knihovní vložce vydobude zápis, nemůže se odvolávati na neznalost těchto poměrů. Jako příklad uvedeny jsou poznámky nezletilosti, kurately atd. Anebo slouží k založení určitých právních důsledků podle předpisů civilního řádu soudního nebo knihovního zákona a jako příklady mimo jiné uvedena jest poznámka výpovědi hypotekární pohledávky, poznámka spornosti, sekvestrace atd. §§ 52 až 72 kn. zák. pak jednají jednotlivě o různých druzích knihovních poznámek. Žádným z těchto ustanovení zákona nelze odůvodniti žádanou poznámku žaloby, o niž tu jde. Nelze ji podřaditi ani pod ustanovení § 20 a) knih. zák., neboť nejde o vyznačení osobních poměrů vlastníka nemovitosti, komanditní společnosti, ani pod ustanovení § 20 b) kn. zák., neboť nejsou se žalobou touto spojeny žádné právní účinky, které by mohly míti vliv na nemovitost, pokud se týče knihovního stavu. O poznámku spornosti ve smyslu § 61 až 71 kn. zák. tu nejde, jakž plyne z doslovu dotyčných paragrafů. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Správný je právní názor rekursního soudu, že žádaná poznámka žaloby není přípustná, poněvadž neodpovídá zákonným předpokladům § 20 a), b) knih. zák., neboť z návrhu žalobního neplyne, že se žalobce domáhá vyznačení osobních poměrů, jež mají za předmět disposiční právo vlastníka nebo knihovního věřitele (§ 20 a) knih. z.), ani nesměřuje k založení určitých účinků dle, předpisů zákona knihovního nebo soudního řádu s nimi spojených (§ 20 b) téhož zákona). Je ovšem přisvědčiti názoru rekurentovu, že případy vyznačení osobních poměrů v § 20 a) knih. zák. nejsou výlučně jmenovány, avšak poznámky tohoto druhu nesmějí sloužiti ke knihovnímu vyznačení poměrů povahy čistě obligační, poněvadž by se tím obcházel předpis § 9 knih. zák. (rozhodnutí čís. 5423 sb. n. s.). Žalobce v souzeném případě opírá žalobní nárok o společenskou smlouvu ze dne 23. srpna 1929, pokud se týče o její dodatek ze dne 3. ledna 1930, tedy o poměr ryze obligační. Okolnost, že zrušením společnosti a její případnou likvidací dojde k vypořádání jmění společnosti, do něhož náležejí též nemovitosti ve vložce č. 532 pozemkové knihy, a že žalovaný je jediný oprávněn firmu zastupovati a znamenati, je pro posouzení otázky o přípustnosti žádané poznámky nerozhodná. Neboť jmění společnosti, jež ve smyslu čl. 164 obch. zák. může svou firmou nabývati práv, vcházeti v závazky, tvoří samostatnou část jmění, fakticky i právně oddělenou od soukromého jmění společníků, a nelze proto v tomto období s hlediska přípustnosti žádané poznámky mluviti o lom, že by lu bylo společenství nemovitého majetku mezi žalobcem a žalovaným, jak míní rekurent.