Čís. 13776.

Zákon ze dne 24. února 1934, čís. 33 sb. z. a n., o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům.
Ustanovení § 3 písm. f) zákona se nevztahuje na útraty sporu jakožto vedlejší nároky hlavní pohledávky. Byla-li pro hlavní pohledávku dražba odložena, nemůže věřitel prováděti dražbu proti zemědělci ani pro vedlejší, útratovou pohledávku.
(Rozh. ze dne 20. září 1934, R I 825/34.)
Vymáhající věřitel vedl exekuci vnucenou dražbou dlužníkovy nemovitosti k vydobytí pohledávky 20000 Kč, jež vznikla před 9. květnem 1933, a útrat sporu, v němž byla ona pohledávka zažalována, 2675 Kč 70 h a 451 Kč 50 h, přisouzených vymáhajícímu věřiteli dne 11. října 1933, pokud se týče dne 27. ledna 1934. Návrhu dlužníka, by dražba nemovitosti byla odložena až na dobu po 31. prosinci 1934, soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud zamítl návrh na odklad vnucené dražby k vydobytí útratových pohledávek 2675 Kč 70 h a 451 Kč 50 h, ježto vznikly až po 9. květnu 1933 (§ 3 písm. f) zák. čís. 33/1934 sb. z. a n.). Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest nesporno, že pohledávka 20000 Kč, pro kterou se vede exekuce, povstala před 9. květnem 1933 a že útratové pohledávky 2765 Kč 70 h a 451 Kč 50 h povstaly po 9. květnu 1933. Stanoví-li se v § 3 písm. f) zák. ze dne 24. února 1934 č. 33 sb. z. a n., že ustanovení §§ 1 a 2 cit. zák. neplatí o vymáhání pohledávek, které vznikly proti dlužníku zemědělci po 9. květnu 1933, jde v projednávaném případě o to, mají-li se útratové pohledávky 2766 Kč 70 h a 451 Kč 50 h považovati za pohledávky samostatné, takže se na ně ustanovení § 3 písm. f) cit. zák. vztahovati má, či zda jest je považovati za příslušenství vymáhané pohledávky, a důsledkem toho se ustanovení § 3 lit. f) cit. zák. na ně nevztahuje. Útraty sporu jsou částí vedlejších nároků hlavní pohledávky, jakž plyne z ustanovení § 54 j. n., a sdílejí proto osud hlavní pohledávky a bylo by proti smyslu a účelu uvedeného zákona, kdyby se útratám sporu v té příčině mělo přiznati zvláštní postavení. Nebylo zajisté úmyslem zákonodárce, by pro hlavní pohledávku byla dražba odložena a pro vedlejší, útratovou pohledávku mohl věřitel dražbu proti zemědělci prováděti. Ustanovení § 3 písm. f) cit. zák. má zajisté na zřeteli jen takové pohledávky, které jsou samostatné povahy, což o útratové pohledávce neplatí.

Citace:

č. 13776. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 99-100.