Čís. 13729.

Splátkové obchody (zákon ze dne 27. dubna 1896, čís. 70 ř. zák.).
V tom, že prodatel povolil kupiteli platební lhůtu dvanácti měsíců a zaslal mu s fakturou a zbožím i dvanáct složních lístků, není o sobě mlčky sjednání splátkového obchodu ve smyslu § 1 zákona.
(Rozh. ze dne 6. září 1934, R I 773/34.)
Dlužník navrhl, aby byla zrušena exekuce vedená na základě rozsudku okresního soudu pro vnitřní město ve Vídni, ježto prý šlo o obchod splátkový. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Povinná strana navrhla zrušení exekuce, jako nepřípustné, ježto exekuční titul, rozsudek okresního soudu pro vnitřní místo ve Vídni ze dne 19. prosince 1932 vyšel od soudu k projednání rozepře nepříslušného, ke kteréž nepříslušnosti je podle § 6 zákona o obchodech splátkových hleděti z úřadu, až do konce exekučního řízení. K odůvodnění uvedla, že šlo o obchod splátkový ve smyslu zák. ze dne 26. dubna 1896 čís. 70 ř. z. a měla býti tudíž žaloba podána u obecného soudu povinného, byť i žalující strana příslušnost vídeňského soudu opírala o tvrzenou prorogaci v objednacím listě. První soud po konaném šetření napadenými usnesením zrušil podle § 39 čís. 2 ex. ř. exekuci s odůvodněním, že došlo k trhové smlouvě, jakou má na zřeteli zákon o obchodech, splátkových, když ve faktuře a objednacím listě je doložka »12 Monate Ziel« s výhodou, že při hotovém zaplacení poskytne vymáhající 10% slevu, když objednací list obsahuje doložku, že zástupce je oprávněn přijímali pouze splátky, když vymáhající zaslala dlužníku 12 složenek poštovní spořitelny, a když dlužník vzhledem k nejasným výrazům, které podle § 915 obč. zák. jest vykládati k tíži žalující, mohl se za těch okolností právem domnívati, že uzavírá obchod splátkový, zvláště když německy neumí. Stížnost jest důvodná. Ani z objednacího listu ani z faktury není patrno, že kupní cena za prodané zboží má býti placena po částkách splátkami, neboť doložka »12 Monate Ziel« svědčí jen o tom, že prodávající firma povolila objednateli lhůtu 12 měsíců. Z obsahu listin těch nelze vyčísti, že objednatel byl povinen platiti na kupní cenu splátky dříve, než uplynulo 12 měsíců po obdržení zboží. Doložka »při hotovém placení 10% skonto« nesvědčí nijak o tom, že kupující koupil zboží jen na splátky, právě tak, jako zaslání 12 složenek. Na objednacím lístku výslovně je uvedeno, že jiné úmluvy než z objednacího lístku patrné nemají platnosti. Z doložky »můj zástupce je oprávněn přijímati jen splátky«, nelze vyvozovati, že objednatel byl povinen platiti na kupní cenu nějaké splátky dříve než uplynulo 12 měsíců po obdržení zboží. Nejde tedy o obchod splátkový a, není-li tu obchodu splátkového, není důvodu ke zrušení exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud neposoudil věc po stránce právní nesprávně. Ani z objednacího listu ze dne 26. února 1931 ani z faktury ze dne 23. března 1931 nevyplývá, že kupní cena za prodané zboží měla býti zaplacena po částkách (splátkami), a k závěru, že šlo skutečně o splátkový obchod, by nepostačila jmenovitě ani doložka »12 Monate Ziel«, nebo zmínka o tom, že při hotovém placení, to je při placení předem, poskytuje se 10% sleva a že zástupce je oprávněn přijímati splátky na dluh (Akontozahlungen). Z obsahu uvedených listin vysvítá jen, že vymáhající věřitelka povolila stěžovateli platební lhůtu 12 měsíců. Skutečnost, že vymáhající věřitelka zaslala stěžovateli s fakturou a zbožím též dvanáct složních lístků, nemá významu, jaký se mu snaží dáti stěžovatel pro tvrzení, že prý tím trhová cena měla býti zaplacena vzhledem k uvedené již doložce »12 Monate Ziel« do roka ve 12měsíčních splátkách. Vždyť ani při sjednání trhové smlouvy se zástupcem vymáhající věřitelky nebylo o splátkách nic sjednáno a také z listin o smlouvě trhové nic podobného nevyplývá. Třebas vymáhající věřitelka sama rozhodovala s konečnou platností o přijetí objednávky ze smlouvy, uzavřené jejím zástupcem, nelze ve skutečnosti, že zaslala stěžovateli 12 složních lístků, spatřovati mlčky sjednání splátkového obchodu ve smyslu § 1 splát. zákona. Tím také nevznikla vůbec stěžovateli právní povinnost platiti kupní cenu věřitelce ve splátkách, jak pojem splátkového obchodu vyžaduje, a ani vymáhající věřitelka neměla práva od stěžovatele splátky požadovati. Zasláním složních lístků stěžovateli vzdala se věřitelka jen svého práva odmítnouti placení trhové ceny po částkách, přiznaného jí ustanovením § 1415 obč. zák. Ani tím nenabylo ujednání povahy obchodu splátkového.

Citace:

č. 13729. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 28-30.