Čís. 14006.

Pozůstalostní soud není oprávněn zkoumati místopřísežné seznání jmění (§ 114 nesp. pat.) v tom směru, zda jest úplné, nýbrž má projednávati jen o jmění, jak je uvedeno v seznamu, a je odevzdati.
Rozhodnutím nižších soudů, jímž bylo účastníku pozůstalostního řízení odepřeno nahlédnouti do spisů, týkajících se pozůstalosti, byl porušen zákon v § 34 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. a v § 219 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1934, R I 1228/34.)
Pozůstalostní soud odňal usnesením ze dne 7. června 1934 projednání pozůstalosti dědičce a přikázal je notáři a usnesením ze dne 19. června 1934 nevyhověl návrhu dědičky o zaslání pozůstalostních spisů k nahlédnutí. Rekursní soud napadená usnesení potvrdil. Důvody: Prvý soud odůvodňuje, proč odňal projednání pozůstalosti stěžovatelce a přikázal je notáři jako soudnímu komisaři. Stěžovatelka marně napadá toto usnesení, poněvadž z podání, která soudu učinil její právní zástupce, nelze správně zjistiti jednotlivé položky ve stavu aktiv a pasiv, jmenovitě neshoduje se položka 3 786 Kč uvedená ve stavu pasiv, a to ani po opravení s doklady, jež jsou při položce té citovány. Dále, ačkoliv se neuznává pohledávka manželů K-ových ve výši 3 900 Kč, byla přece zařazena do stavu pasiv, neknihovním jmění není ve skutečnosti uvedeno, neboť to, co pod neknihovním jměním jest uvedeno. jest vlastně jměním knihovním, a není patrno z čeho sestává. Soud pozůstalostní nemohl takto řádně prozkoumati místopřísežné seznání jmění podané stěžovatelkou, zvláště když ani po opravě nebylo lze zjistiti potřebné okolnosti pro soudní rozhodnutí a není zejména jasným a určitým návrh na odevzdání pozůstalosti, takže prvému soudu za tohoto stavu věci nezbývalo než odejmou ti projednání pozůstalostí stěžovatelce a přikázati je notáři jako soudnímu komisaři, na což má právo podle § 29 nesp. říz. Pokud se týče stížnosti ohledně nahlédnutí do spisů, nebylo sice podle § 288 jedn. ř. závady, by vykázaný zástupce stěžovatelky jakožto osoby interesované na projednání pozůstalosti do spisů nenahlédl, přes to, že již vícekráte předtím tak učinil, avšak tím se stěžovatele újma nestala, ježto může ještě do spisů nahlédnout její zástupce, avšak, nebude to asi účelným, poněvadž nyní, když projednává pozůstalost notář, není třeba do spisů nahlédnouti za příčinou doplnění projednání a notář jako soudní komisař musí si potřebné základy pro projednání pozůstalosti opatřiti.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu dědičky a 1. zrušil usnesení nižších soudů, že se projednání pozůstalosti odnímá stěžovatele a přikazuje notáři jako soudnímu komisaři, a vrátil věc prvnímu soudu, by o pozůstalosti dále po zákonu jednal; 2. pokud usneseními nižších soudů bylo vysloveno, že se stěžovatele odpírá nahlédnutí do spisů, změnil je tak, že se stěžovatele povoluje nahlédnutí do spisů a prvnímu soudu se ukládá, by učinil k tomu cíli další opatření.
Důvody:
Napadené usnesení trpí nezákonností s hlediska § 46 odst. (2) zák. čís. 100/31 sb. z. a n. K 1. Podle § 29 nesp. říz. jest pozůstalostní soud oprávněn, pak-li spisy (výkazy a podání o projednání pozůstalosti) sepsané stranou nevyhovují, dáti je sepsati notářem. Nelze tvrditi, že tomu tak bylo v souzeném případě. Podle § 114 nesp. říz. má dědic, podal-li bezvýjimečnou dědickou přihlášku, popsati pozůstalostní jmění ve všech jeho součástkách právě tak, jako v soupisu a jest soud povinen vžiti toto seznání jmění za podklad projednání místo soupisu. Pozůstalostní soud není proto oprávněn zkoumati místopřísežné seznání jmění, zda je úplné, a má projednávati jen o jmění v seznamu uvedeném a je odevzdali. S tohoto hlediska bylo nižším soudům posuzovali věc. Místopřísežné seznání jmění, učiněné dědičkou podle č. 1. 23 jest považovati s dodatkem učiněným stěžovatelkou na č. 1. 31 za celek, z něhož při bedlivém pročtení lze dobře vyčisti, v čem záleží jmění movité i nemovité (§ 97 nesp. pat.) a v čem stav dluhů (§ 105 nesp. pat.). Přiložený ke spisům výkaz se pak úplně kryje s uvedeným místopřísežným seznáním jmění. Podle shora uvedeného názoru nebyl však první soud povolán k tomu, aby zkoumal ani, zda položka 3 786 Kč 16 h činící podle dodatku č. 1. 31 správně jen 3 773 Kč 95 h, shoduje se s doklady, jež jsou při položce té citovány, ani, proč stěžovatelka zařadila pohle- dávku manželů K-ových v částce 3 900 Kč do stavu dluhů, ačkoli ji neuznává. Že by nebyl jasný a určitý návrh na odevzdání, nelze též říci vzhledem k navrženému nástinu odevzdací listiny, v němž jest výslovně uvedeno, že se pozůstalost odevzdává pozůstalé sestře Růženě A-ové, která se k ní jedině přihlásila bezvýminečně ze zákona. Nebylo tudíž důvodu, by bylo podle § 29 nesp. pat. odňato projednání pozůstalosti stěžovatelce a přikázáno notáři. Opačným rozhodnutím nižších soudů byl proto porušen zákon v § 29 nesp. pat.
K 2. Uvedeným rozhodnutími byl porušen zákon v § 34 zák. č. 100/31 sb. z. a n. a § 219 c. ř. s., podle něhož mohla stěžovatelka jako účastnice pozůstalostního řízení (§ 6 zák. č. 100/31 sb. z. a n.) nahlédati do všelikých spisů, které se týkají pozůstalosti, v níž jest účastnicí.

Citace:

č. 14006. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14006, s. 449-451.