Čís. 14011.

Ani zástavní právo spolku, požívajícího výhod čl. 3. min. nař. ze dne 28. října 1865 čís. 110 ř. zák., pokud se týče § 4 zákona ze dne 23. května 1885 čís. 48 ř. z., nepatří k právům, nepřipouštějícím podle § 37 ex. ř. výkon exekuce, třebaže spolek byl v době zabavení věcí jich držitelem.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1934, Rv I 2307/34.) Žalující úvěrní spolek, zapsané společenstvo s r. o., domáhal se na žalované firmě nepřípustnosti exekuce podle § 37 ex. ř., tvrdě, že k vylučovaným věcem nabyl zástavního práva ještě, než byly exekučně zabaveny ve prospěch žalované. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
žalobce opírá žalobu podle § 37 ex. ř. o zástavní právo, jehož prý nabyl k vylučovanými věcem ještě před tím, než tyto věcí byly exekučně zabaveny ve prospěch žalované. Než zástavní a přednostní právo nepatří k právům, jež podle § 37 ex. ř. nepřipouštějí výkonu exekuce, nýbrž opravňuje věřitele jen, by žádal přednostní uspokojení z výtěžku prodaných věcí, po případě, by toto přednostní právo uplatnil žalobou podle § 258 ex. ř. (rozhodnutí čís. 5828, 4833 sb. n. s.). Žalující spolek jest sice ústavem, který pod dozorem státu podle stanov provozuje úvěrní a zastavárenské obchody (§§ 1 a 35 jedn. řádu) a požívá tudíž výhod, které takovým ústavům poskytují čl. 3 min. nařízení z 28. října 1865, čís. 110 ř. zák., pokud se týče § 4 zákona ze dne 23. května 1885 čís. 48 ř. zák. I když žalující spolek podle úředně schváleného jednacího řádu jest oprávněn, vydávati zástavní lístky (§ 7), zciziti věci dané za zástavu přímo a bez účasti soudu (§ 16 až 24), po případě je převzíti do vlastnictví za vyvolací cenu (§ 22), zůstává jeho právo k ručním zástavám vždy jen právem zástavním ve smyslu § 447 obč. zák., byť i zvláštními výhodami, zejména, ve příčině realisace, privilegovaným. Uplatnění takového práva jest však zvláštním předpisem § 258 ex. ř. vyřazeno z předpisu § 37 ex. ř. Nemůže-li však zástavní právo býti podkladem žaloby podle § 37 ex. ř. není třeba zkoumati, zda a pokud žalobce takového práva nabyli k vylučovaným věcem a zda a pokud byl v jejich držení. Odvolací soud neměl proto příčiny, aby vzal v úvahu skutečnosti, které se týkají těchto otázek. Platnost a účinnost zástavního práva, jehož nabyla žalovaná soudní exekucí řádně provedenou, nebyla by nikterak dotčena tím, že soudní zabavení bylo prý provedeno bez vědomosti žalujícího spolku, takže jako držitel těchto věcí neměl možností výkonu exekuce odporovati (§§ 253, 262 ex. ř.). Zabavení vylučovaných věcí pro vykonatelné pohledávky žalované bylo vykonáno podle předpisů § 253 ex. ř. a žalobce, i když byl v době zabavení držitelem těchto věcí, může se brániti jediné žalobou podle § 258 ex. ř., pokládá-li za to, že vedením exekuce bylo zasaženo do jeho zástavního práva, jehož nabyl k těmto věcem ještě předtím, než byly soudně zabaveny pro žalovanou.

Citace:

č. 14011. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14011, s. 458-459.