Čís. 14023.


Zajišťovací převlastnění, třebaže bylo ujednáno v Německu v listině, sepsané před říšskoněmeckým notářem, není v tuzemsku chráněno předpisem § 37 ex. ř., nýbrž jen předpisem § 258 ex. ř.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1934, Rv I 1188/33.)
Žaloba o nepřípustnost exekuce podle § 37 ex. ř. byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Otázkou, jaké právní účinky v Německu mělo ujednání z listiny, sepsané před říšskoněmeckým notářem, netřeba se zabývati, poněvadž pro rozřešení tohoto sporu jest, rozhodné, zda právo takto v Německu nabyté stačí, aby sloužilo k ochraně podle § 37 ex. ř. Podle tvrzení žaloby a zjištěného děje jde v souzeném případě o tak zv. zajišťovací převod, který podle zdejšího právního řádu může bytí v exekučním řízení chráněn jen podle § 258 ex. ř. (srovnej plen. rozh. čís. 5026 sb. n. s.). Posoudily proto nižší soudy správně věc po stránce právní, nepřiznavše žalobnímu nároku ochranu podle § 37 ex. ř.
Citace:
č. 14023. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14023, s. 476-477.