Čís. 14020.

Přípustnost pořadu práva pro žalobu pojištěnce na vedoucího lékaře nemocenské pojišťovny zaměstnanců a zřízenců hlavního města Prahy o náhradu škody z důvodu, že žalovaný jednak porušil svou služební povinnost, nepředloživ, ač opětovně vyzván, zaměstnavateli lékařské vysvědčení o žalobcově nemoci, čímž zavinil jeho propuštěni ze služby, jednak že špatnou diagnosou znemožnil žalobci další léčeni a podporu od nemocenské pojišťovny.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1934, R I 1399/34.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném, vedoucím lékaři nemocenské pojišťovny zaměstnanců a zřízenců hlavního města Prahy, náhrady škody z důvodu, že jednak porušil svou služební povinnost, nepředloživ přes několikeré vyzváni správě Masarykových domů lékařské vysvědčení o její nemoci, čímž zavinil její propuštění ze služby, jednak že špatnou diagnosou znemožnil jí další léčení a podporu od nemocenské pojišťovny. První soud odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva, poněvadž žalovaný jednal jako revisní lékař pojišťovny, která používala jeho úkonů pří plnění povinností náležejících jí podle § 95 čís. 2 zákona čís. 221/1924 v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n., tedy jako úředního lékaře, který podle § 68 odst. (2) uvedeného zák. používá ve své úřední činnosti ochrany jako veřejní úředníci a ručí za porušení své služební povinnosti jen pojišťovně, nikoli pojištěnci, pokud se nedopustil proti němu činu, příčícího se právu. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva, protože jde o žalobu o náhradu škody podle § 1295, po případě § 1299 obč. zák., o kterémžto nároku jsou povolány rozhodovati soudy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobkyně domáhá se škody vzniklé jí porušením, povinností žalobcových. V § 1338 obč. zák. jest vyslovena zásada, že nárok z náhrady škody jest uplatňovati jako každé jiné soukromé právo pravidelně na řádném soudě, a lze proto úchylky z této zásady připustiti jen, jsou-li opodstatněny zvláštními zákonnými ustanoveními (srov. rozh. 3091, 3604, 5610 a j. sb. n. s.). Za takové zvláštní ustanovení nelze v souzeném případě považovati dvorský dekret ze dne 14. března 1806 čís. 758 sb. z. s., podle něhož státní úředníci nemohou býti pro svá úřední jednání poháněni před civilní soudy, neboť žalovaný státním úředníkem není. Pokud pak jde o organisaci nemocenského pojištění, obsahuje zákon čís. 221/1924 v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n. v §§ 141—144 ustanovení o lékařské službě. Nemocenská po- jišťovna jest povinna zajistiti, by se dostalo lékařské pomoci osobám, jež na ni mají nárok proti pojišťovně (§141), může ustanoviti ke kontrole smluvních lékařů svého úředního lékaře, jemuž přísluší řízení lékařské služby v obvodu pojišťovny, při čemž služební smlouvu tohoto lékaře schvaluje ústřední sociální pojišťovna (§ 143). Vzhledem k oboru jeho působnosti jest úředního lékaře považovati za úředníka nemocenské pojišťovny, která ho ustanovila podle § 68 cit. zák. Zákon poskytuje pojištěncům, pokud výměrem nemocenské pojišťovny byl zcela nebo z části zamítnut nárok na dávky nemocenského pojištění nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena nebo odňata, žalobu k rozhodčímu soudu nemocenské pojišťovny (§ 196). Pro jiné nároky, které mohou vzniknouti z pojištění, není stanovena příslušnost tohoto rozhodčího soudu. Politické úřady jsou příslušné v případech, kde nemocenská pojišťovna rozhoduje výměrem o pojistné povinnosti a o zařádění do tříd (§ 189 odst. (2), 239 uvedeného zák.). Není tedy upravena ani v tomto zákonu příslušnost k rozhodování o nárocích pojištěnců proti lékařům nemocenské pojišťovny z důvodu, že jim způsobil svou činností škodu (srov. rozh. 12254 sb. n. s.). Protože ani jiným zákonem není pořad práva pro takové spory vyloučen, platí pro ně zásada § 1338 obč. zák. Otázkou, zda měla býti žalována nemocenská pojišťovna úředníků a zřízenců města Prahy, nemohly se nižší soudy při rozhodování o přípustnosti pořadu práva zabývati, ana žalována není. Poukaz k § 92 ústavní listiny se sem nehodí, ano nejde o ručení státu.

Citace:

č. 14020. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14020, s. 473-474.