Čís. 13994.

Pokud se musí odvolací soud zabývati otázkou, zda jde o přípustnou změnu žaloby, ač nebyla vznesena v prvé stolici výtka. Porušil-li odvolací soud tuto svou povinnost, nejde o vadu řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s., nýbrž o rozpor se spisy podle § 503 čís. 3 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1934, Rv I 2128/32.)
Žalobu o zaplacení pojišťovací premie 450 Kč procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatel právem vytýká, že se odvolací soud nezabýval jeho výtkou v odvolacím sdělení, že prvý soud připustil změnu žaloby. Odvolací soud přezkoumává sice podle § 462 prvý odstavec c. ř. s. rozhodnutí prvé stolice v mezích odvolacích návrhů, avšak podle druhého odstavce jsou jeho posudku podrobena i usnesení, pokud odpor proti nim nebyl podle zákona vyloučen nebo pokud usnesení ta se nestala nezměnitelnými následkem opomenutí včasné výtky (§ 196 c. ř. s.), rekursu, nebo rozhodnutím o rekursu. Dovolatel nemohl podati rekurs do rozhodnutí prvého soudu o připuštění změny žaloby, poněvadž usnesení to bylo vydáno a to ani ne ve výroku, teprve v důvodech písemného rozsudku, jenž vyzněl ve prospěch žalovaného a nezavdával příčiny k podání opravného prostředku. K výtce podle § 196 c. ř. s. neměl žalovaný důvodu, poněvadž, nevynesl-li první soud k námitce žalovaného, že navržená změna jest změnou žaloby a že se proti ní ohražuje, usnesení ihned, neporušil tím žádný zákonný předpis a nebylo tím znemožněno s formálního hlediska jednati i o původním i o změněném předmětu sporu, nýbrž mohlo se dotýkati jen věcného hlediska sporu potud, že snad žalovaný nemohl věcné námitky proti zmíněnému nároku pro nedostatek informace vznésti (srov. Klein, Vorlesungen str. 236 a 280). Odvolací soud byl proto povinen přezkoumati, zda jde o přípustnou změnu žaloby, podle § 235 třetí odstavec c. ř. s. aneb jen o změnu předmětu původně žádaného podle § 235 čtvrtý odstavec c. ř. s., an podle § 498 druhý odstavec c. ř. s. musí vzíti pečlivě v úvahu výsledky odvolacího řízení a všechny jinaké okolnosti, mezi něž patří podle § 492 prvý odstavec c. ř. s. i právní vývody v odvolacími sdělení. Nezabýval-li se odvolací soud těmito vývody, nedopustil se sice vady v řízení podle § 503 č. 2 c. ř. s., jak dovolatel míní, nýbrž rozporu se spisy, podle § 503 č. 3 c. ř. s., a bylo rozhodnuto, jak se stalo, aniž bylo zapotřebí se zabývati druhými dovolacím důvodem § 503 č. 4 c. ř. s.

Citace:

č. 13994. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 13994, s. 429-430.