Čís. 11595.Souhlasu knihovních věřitelů jest třeba, mají-li býti poznámkou podle § 297 a) obč. zák. vyloučeny z dosahu jich práv stroje, spojené již s nemovitostí. Knihovní soudce má zkoumati jen, zda jest knihovní žádost odůvodněna obsahem předložených listin, nesmí se vsak pouštěti do zjišťování tohoto obsahu. (Rozh. ze dne 22. dubna 1932, R I 253/32.) Vlastník továrny navrhl, by na základě prohlášení ze dne 10. června 1930 bylo v pozemkové knize poznamenáno, že stroje v továrně jsou vlastnictvím Marty L-ové. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud rekursu knihovní věřitelky knihovní žádost zamítl. Důvody: Podle ustanovení § 297 a) obč. zák. nepokládají se stroje, které se přivedou do spojení s nemovitostí, za její příslušenství, poznamená-li se se souhlasem vlastníka nemovitosti v pozemkové knize, že stroje ty jsou vlastnictvím jiné osoby. Pakli se tak nestane, jest je pokládati za příslušenství nemovitosti a práva zástavní v době spojení strojů si nemovitostí na ní vtělená je spolupostihují. Podle toho zástavní práva takovýchto knihovních věřitelů jsou dotčena poznámkou, že stroje jsou vlastnictvím jiné osoby, a jest nyní otázkou, zda jest jich souhlasu třeba k tomu, by poznámkou podle § 297 a) obč. zák. byly vyloučeny z dosahu jich zástavních práv. Ustanovení § 297 a) obč. zák. mluví o souhlase knihovně oprávněných jen, jde-li o zasazení strojů náhradních. Ani z vlastníkova prohlášení ze dne 10. června 1930, ani z knihovní žádosti není patrno, že jde o stroje náhradní. Soud rekursní nesdílí názor, že souhlasu knihovně oprávněných není třeba proto, že z návrhu a z prohlášení není patrno, že jde o stroje náhradní, že jde tudíž o stroje nenáhradní, že soud knihovní nemůže řešiti otázku, zda jde o stroje nové, či o náhradní a že jest proto poznámku bez souhlasu knihovně oprávněných povoliti. Z prohlášení vychází na jevo, že jde o stroje s nemovitostí již spojené tak, že se v čase knihovního návrhu vztahovala na ně již tehdy v knize pozemkové zapsaná zástavní práva, tudíž i zástavní právo stěžovatelky. Soud rekursní má tudíž za to, že navržená poznámka nemohla se státi na újmu zástavních věřitelů, jichž pohledávky na nemovitosti a na spojeném s ní příslušenství (na strojích) jsou zajištěny a že k poznámce té jest potřebí jich souhlasu (srovn. rozh. čís. 3063, 4118 sb. n. s., dále Randa; Vlastnictví, str. 253 a Ehrenzweig z r. 1923,1. svazek, druhý díl, str. 41). Byla-li poznámka povolena bez souhlasu stěžovatelky a ostatních zástavních věřitelů, jichž práva zástavní na nemovitosti a na spojených s ní strojích již v čase prohlášení podle knihovního stavu vázla, byla poznámka povolena proti ustanovení § 94 čís. 1 a 3 knih. zák. a bylo proto stížnosti, jež se konečným návrhem domáhá výmazu poznámky, tedy i změny povoleného usnesení, vyhověti a změnou napadeného usnesení knihovní návrh zamítnouti. Jinak jest podotknouti, že pro povolení poznámky nepředpisuje zákon zvláštní formální náležitosti a že pro povolení to stačí listina mající náležitosti podle §§ 26 a 27 knih. zák., kteréžto náležitosti má i prohlášení podepsané samým vlastníkem. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by vyvrátily správnost usnesení rekursního soudu. Z prohlášení ze dne 10. června 1930, připojeného stěžovatelem ke knihovnímu návrhu, které bylo rozhodné při posuzování věci a při zkoumání žádosti o povolení knihovního zápisu (§ 94 třetí odstavec knih. zákona), dovodil rekursní soud právem, že se poznámka, jíž se stěžovatel domáhal, týkala vesměs strojů spojených s továrnou, tedy strojů spojených s nemovitostí a že spojení to trvalo již v době, kdy bylo vystaveno ono prohlášení. Tvrdí-li stěžovatel k odůvodnění dovolacího rekursu, že celá řada strojů, o které jde, není ve spojení s nemovitostí a že ani nejde vesměs o stroje a že proto náleželo rekursnímu soudu, by nejdříve zjistil, které stroje a předměty, zařízení jsou ve spojení s nemovitostí a které nikoli, ocitá se v rozporu s vlastním udáním prohlášení, které bylo, jak již uvedeno, pro knihovní soud jediné rozhodným při posuzování věci. Jsou proto údaje stěžovatelovy, jimiž se snaží dolíčiti oprávněnost dovolacího rekursu, v pravdě novými údaji, tudíž podle § 126 druhý odstavec knih. zák. nepřípustné, a odporuje i návrh stěžovatelův, na doplnění řízení, předpisu § 94 knih. zák., podle něhož má knihovní soudce zkoumati žádost jen podle tohoto ustanovení zákona, zejména tedy, zda jest žádost odůvodněna obsahem předložených listin, a nesmí se proto pouštěti do zjišťování tohoto obsahu. Dovolacímu rekursu bylo proto odepříti oprávnění, an se jinak ani nedotýká právního názoru rekursního soudu vyvozovaného jím v, souhlasu s rozhodnutím čís. 3085 a 4118 sb. n. s. z toho, že v době, kdy byla podána knihovní žádost, byly stroje uvedené v žádosti ve spojení s nemovitostí.