— Čís. 11689 —
624
Čís. 11689.
Bylo-li vyrovnání přijato věřiteli, když již nabyl účinnosti nový vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., platí čl. XIII. uvozovacích předpisů k novému konkursnímu a vyrovnacímu řádu i pro toto vyrovnání.
Do doby, než bylo vydáno vládní nařízení ze dne 10. července 1931, čís. 115 sb. z. a n., o výběru a o úhrnné odměně správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců, musí býti odměna upravena podle vládního nařízení ze dne 4. července 1924, čís. 152 sb. z. a n., ale vyrovnací správce jest zavázán, by ze své odměny zaplatil dávku do výše 5% přiznané odměny ve smyslu čl. XIII. úvoz. předpisů k novému konkursnímu a vyrovnacímu řádu.
(Rozh. ze dne 21. května 1932, R I 340/32.)
Soud prvé stolice uznal vyrovnacího správce podle čl. XIII. uvozovacích předpisů k zákonu ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n. povinným, by z přisouzené odměny zaplatil do státní pokladny 5% ve prospěch péče o mládež chudou, opuštěnou a zanedbanou. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu, maje za to, že čl. XIII. uved. zákona nelze použiti, poněvadž odměna vyrovnacího správce byla upravena podle vládního nařízení ze dne 4. července 1924 čís. 152 sb. z. a n., nikoli podle vládního nařízení ze dne 10. července 1931 čís. 115 sb. z. a n., které platí jen pro vyrovnací řízení zahájené počínajíc dnem 1. srpna 1931 (§ 27 uvedeného nařízení), tedy dnem, kdy počal působiti i nový vyrovnací řád (čl. XIV zák. čís. 64/1931), kdežto vyrovnací řízení v souzeném případě bylo zahájeno již dne 30. července 1931. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl. Důvody:
Právnímu názoru rekursního soudu nelze přísvědčítí. Podle čl. X., uvozovacích předpisů ke konkursnímu a vyrovnacímu řádu ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n. jest vyrovnací řízení, zahájená před účinnosti tohoto zákona, jen tehdy skončiti podle dosavadních předpisů, bylo-li vyrovnání věřiteli přijato přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, kterážto zásada jest vyslovena i v prvním odstavci čl. XIV téhož zákona. Poněvadž vyrovnání bylo přijato věřiteli 24. října 1931, tedy po dnu, kdy nový zákon nabyl působnosti (1. srpna 1931), jest vyrovnání skončiti podle nových předpisů a platí tudíž čl. XIII i pro toto vyrovnání. Článek XIII mluví prostě o odměně vyrovnacího správce, uvádí, že dávka nejvýše 5% je splatná při výplatě odměny, a ukládá soudu, by ji přímo srazil z částky poukázané správci. Podrobná ustanovení vyhražuje vládnímu nařízení. Do té doby, než bylo vydáno vládní nařízení ze dne 10. července 1931 čís. 115 sb. z. a n. pojednávající o výběru a úhrnné odměně správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců, musila býti arci odměna upravena podle dosavadních předpisů, tedy podle vládního nařízení ze dne 4. července 1924 čís. 152 sb. z. a n., avšak tato skutečnost nemá a nemůže míti vliv na účinnost čl. XIII, který nestanoví, jak má býti odměna určena, nýbrž zavazuje jen vyrovnacího správce, by ze své odměny zaplatil dávku do výše 5% přiznané odměny. To jest předpis zcela samostatný, nezávislý na způsobu určení odměny. Právem tedy prvý soud vyslovil, že vyrovnací správce jest ke složení dávky povinen. Rekursní soud, vycházeje z opačného právního názoru, se nezabýval onou částí rekursu, v níž si vyrovnací správce stěžuje do výše vyměřené dávky. Nezbylo proto, než aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu rekursnímu, by o rekursu znovu rozhodl.