— Čís. 11517—
325
Čís. 11517.
Žaloba podle § 37 ex. ř.
»Předmětem stiženým exekucí« může býti i pohledávka. Vyhledává se totožnost pohledávky, na niž se vede exekuce, a pohledávky, na niž uplatňuje žalobce své právo. Žaloba podle § 37 ex. ř. přísluší i postupníku proti exekuci na pohledávku po postupu.
Vedena-li exekuce na pohledávku zapůjčitele proti vypůjčiteli, není oprávněn k žalobě podle § 37 ex. ř. ten, z jehož peněz byla zápůjčka poskytnuta.
(Rozh. ze dne 31. března 1932, Rv II 156/32.) Žalovaný vedl exekuci na pohledávku 428 Kč, jež zapůjčil dlužník Karel L. Martinu H-ovi. Žalobkyně Růžena L-ová žalovala o nepřípustnost exekuce na pohledávku, tvrdíc, že Karel L. poskytl zápůjčku z jejích peněz. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Správný jest názor dovolatelky, že »předmětem exekucí stíženým« podle § 37 ex. ř. jsou i pohledávky; neboť i na nich mohou příslušeti třetím osobám práva, činící výkon exekuce nepřípustným. (Viz rozh. vid. n. s. Gl. U, n. ř. čís. 501, 4016, 7671 — rozh. čís. 2054, 4235, 7224, 10366 sb. n. s.). Jest však třeba, by pohledávka, na kterou se exekuce vede, byla totožná s pohledávkou, k níž žalobce uplatňuje své právo. Pohledávka jakožto výron obligačního poměru vzniká mezi dvěma určitými osobami, věřitelem a dlužníkem, a osobami těmi při vzniku jest individualisována. Třebaže napotom nastala změna na straně věřitelově, na př. postupem (cesí), zůstává i pak pohledávka totožná. (§ 1394 obč. zák.); proto se přiznává žaloba podle § 37 ex. ř. postupníku proti exekuci vedené na pohledávku po postupu. Dovolatelka uznává za správné zjištění, že pohledávka 428 Kč vznikla tím způsobem, že Karel L. zapůjčil Martinu H-ovi hotové peníze a že, tak vznikl mezi Karlem L-em, a Martinem H-em obligační poměr. Je-li tomu tak, vznikla z tohoto obligačního poměru, ze zápůjčky, pohledávka jen Karlu L-ovi, třebaže ku poskytnutí zápůjčky použil peněz dovolatelky; jen jemu vznikl nárok proti Martinu H-ovi na vrácení zapůjčených peněz (§ 983 obč. zák.). Žalobkyně nemá k této pohledávce nižádné právo, a vrácení svých peněz může požadovati jen od svého manžela. Vyvozuje-li dovolatelka dále, že pohledávka takto vzniklá jest jejím výhradným vlastnictvím, čemuž lze rozuměti jen tak, že přísluší jedině jí, činí závěr zcela nelogický, jejž nelze uvésti v soulad s tím, co bylo řečeno o obligačním poměru Karla L-a a Martina H-a. Neboť nemůže býti dovolatelka výhradnou věřitelkou Martina H-a současně se svým manželem. Buď má proti němu pohledávku Karel L., a exekuce proti němu vedená na tuto pohledávku se nedotýká práva dovolatelky, nebo má pohledávku proti Martinu H-ovi dovolatelka, ale tato její pohledávka není exekucí dotčena. V obou případech není pro žalobu podle § 37 ex. ř. zákonitého podkladu, totiž práva, které by bylo dotčeno exekucí vedenou žalovaným. Proto právem odvolací soud zamítl žalobu.