Čís. 11606.

Při umoření státních stavebních losů jest ohlašovací lhůtu podle § 7 čís. 1 cís. nař. ze dne 31. srpna 1916, čís. 257 ř. zák., počítati od splatnosti umořovaných stavebních losů.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1932, R I 282/32.)
Soud prvé stolice stanovil jednoroční lhůtu k umoření ztracených státních stavebních losů tak, že k případnému umoření losů dojde za rok od první vyhlášky Ústředního oznamovatele a od splatnosti losů. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekurs, dovozující, že počátek umořovací lhůty nemá býti činěn odvislým od splatnosti losů, ježto nejde o listiny opatřené kupony, jež prý § 8 druhá věta zák. čís. 257/15, jediné má na mysli, není důvodný. Jest ovšem pravda, že státní stavební losy nemají kupony a že citovaný paragraf výslovně nemluví o listinách, které sice spadají pod pojem listin § 7 čís. 1 zák. čís. 257/15, avšak nejsou ještě splatné, ale z celého smyslu obou odstavců § 8 cit. zák. jde na jevo zákonodárcův úmysl, odsunouti umoření listin až po době jejich dospělosti, tak by bezelstný majitel byl co nejvíce chráněn, a proto nelze než souhlasiti s dosavadní praxí, která stylistickou mezeru zákona vyplňuje ve smyslu intencí zákonodárcových, jež došly též výrazu ve sdělení ministerstva spravedlnosti na str. 313 Věstníku min. sprav. z roku 1915, obzvláště, ana se tím nikterak neděje žadateli újma a zájem státní spolu se zájmem bezelstného držitele jest tak lépe chráněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o dovolací rekurs do usnesení potvrzujícího rozhodnutí soudu prvé stolice, jenž může býti podán jen z důvodů § 46 (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, jež podle § 1 císařského nařízení ze dne 31. srpna 1915, čís. 257 ř. zák. platí i v řízení umořovacím, pokud toto císařské nařízení neustanovuje jinak, o kteroužto odchylku však v souzeném případě nejde. Není nezákonností, míní-li nižší soudy, že ohlašovací lhůta podle § 7 čís. 1 císařského nařízení má býti počítána podle § 8 (1) téhož nařízení od splatnosti stavebních losů, o jichž umoření jde, naopak mínění tomu sluší přisvědčiti a odkázati dovolací rekurentku na správné odůvodnění rekursního soudu.

Citace:

č. 11606. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 506-507.