—Čís. 11556 —397Čís. 11556.Při vodní koncesi (při koncesi vodního díla) nejde ani o živnostenskou koncesi, ani o schválení živnostenské provozovny.Vodní právo jest příslušenstvím nemovitosti, pro kterou bylo uděleno a nelze na ně vésti oddělenou exekuci (§ 252 ex. ř.).(Rozh. ze dne 14. dubna 1932, R I 63/32.) Vymáhající věřitelka navrhla k vydobytí peněžité pohledávky exekuci zabavením vodního práva při mlýnu, tvrdíc, že toto vodní právo, příslušející dlužníku jako majiteli mlýna, záleží podle zápisu ve vodní knize v užívání vody a zařízení k tomu čelících. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Není správné, že rekursní soud nerozeznává technické zařízení pro zužitkováni vodního práva a vodní právo samo. Rekursní soud usuzuje jen, že vodní právo je příslušenstvím mlýna, z toho, že je vodní dílo a vodní právo, nabyté k němu koncesí, určeno k tomu, by sloužilo k užívání mlýna. U vodního díla podle vodního zákona, které je předmětem vodní koncese, nejde o provozovnu podle živnostenského řádu. Proto se stěžovatel mylně dovolává toho, že se koncese hostinská, kterou patrně míní schválení provozovny hostinské živnosti, nedá sice přenésti na jiný dům, ale že přes to není příslušenstvím domu, v němž se provozuje, aby odůvodnil, že vodní právo není příslušenstvím: mlýna. Při vodní koncesi (při koncesi vodního díla) nejde ani o živnostenskou koncesi ani o schválení živnostenské provozovny a proto jsou vývody stěžovatelčiny v tom směru bezvýznamné. Zákon (§ 294 obč. zák.) prohlašuje za příslušenství to, co s věcí bylo uvedeno v trvalé spojení, a pokládá za příslušenství věci, bez nichž hlavní věci nelze používati, nebo věci, které zákon nebo vlastník určil k trvalému užívání věcí hlavní. Věcmi rozumí zákon nejen věci hmotné, nýbrž i práva (§§ 285, 287 a 292 obč. zák.) Je nabíledni, že vodního mlýna bez vodního oprávnění nelze užívati. Ostatně zákon sám v § 26 vodního zákona ustanovil, že vodní právo přechází na dočasného držitele zařízení nebo nemovitosti, pro kterou bylo uděleno, a že se oddělení nebo přenesení na jinou nemovitost může státi jen se svolením vodního úřadu. Tím zákon sám určil Vodní právo za příslušenství nemovitosti (mlýna), pro kterou bylo uděleno. Jak patrno z popisu v exekučním návrhu, je uděleno vodní právo pro mlýn podle obsahu vodní knihy a jest je proto i podle vodního zákona považovati za příslušenství mlýna. Právem tedy rekursní soud nepovolil na toto právo jako příslušenství věci nemovité oddělenou exekuci podle zásady § 252 ex. ř.