Čís. 11567.

Vyrovnání potvrzené soudem v Německu nemá právní účinky i pro tuzemsko.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1932, R I 330/31.)
Žalovaná uznala zažalovanou pohledávku, ale namítala, že v roce 1929 dala u úředního soudu v Johanngeorgenstadt v Sasku zahájiti vyrovnací řízení, že vyrovnání bylo soudem přijato a potvrzeno a že je také dodržuje, že žalobcův nárok podle tohoto vyrovnání není dospělý a že v žádném případě nemá žalobce právo žádati více než kvótu, která na něho připadne podle tohoto vyrovnání a podle výsledků konečné realisace. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl, v podstatě proto, by se zabýval shora uvedenou námitkou žalované.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k důvodům, pro které zrušil rozsudek soudu prvé stolice, o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Jde o otázku, zda vyrovnání, potvrzené soudem v cizině (Německo), má právní účinky i pro tuzemsko. Na dotaz po rozumu § 28 vyr. ř. podle cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák., jenž tehdy přicházel v úvahu, prohlásilo ministerstvo spravedlnosti, že ohledně nuceného vyrovnání v konkursu říšský soud německý opětovně vyslovil, že účinky cizozemského konkursu nepřesahují do Německa, nýbrž že se omezují na cizozemsko, že říšský soud v rozhodnutí ze dne 13. března 1929 činí z toho závěr, že nemůže býti věřiteli namítáno, že se v cizozemském konkursu vzdal svých práv, na př. přivolením k nucenému vyrovnání, a že ohledně mimokonkursního vyrovnání nedošlo dosud k soudním rozhodnutím, jež by se s otázkou tou zabývala. Jelikož podle tohoto prohlášeni v otázce, o niž jde, není zaručena vzájemnost, nelze při rozhodování této právní rozepře hleděti k námitce žalované strany výše uvedené a není proto ani zapotřebí zjišťovati, zda se narovnání zachovává a že se tak děje přesně podle návrhu. Tím padá zrušovací důvod použitý odvolacím soudem a bylo proto rekursu vyhověno a rozhodnuto, jak výše uvedeno.

Citace:

č. 11567. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 450-450.