Čís. 11318.
Byla-li dána bance a ji přijata její vkladná knížka jako kauce, byla banka povinna nejen vkladná knížku, nýbrž i peníz, jejž knížka představovala, chovati jako kauci odděleně od vlastního jmění jako cizí statek. Odpadlo-li rukojemské ručení skladatele, byl oprávněn domáhati se na bance, by mu vydala vkladná knížku i s peněžitou částkou, kterou představovala, jakož i s přírůstkem, kteréžto právo nebylo dotčeno zahájením vyrovnacího řízení o jmění banky. Toto oddělné právo vztahuje se i na jinou vkladní knížku (jiné banky), do níž byla kauce po zahájená vyrovnacího řízení o jmění banky přenesena za souhlasu síran a vyrovnacího správce.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1932, Rv I 1548/30.) Žalobce složil u žalované banky jeji vkladní knížku jako kauci. Když pominul důvod, pro nějž byla kauce složena, domáhal se žalobce na žalované bance, o jejímž jmění bylo zatím provedeno soudní vyrovnání, vrácení ;vkladní knížky. Žalobě bylo, vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaná namítá, uplatňujíc dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s., že nejde tu o pravidelnou smlouvu schovací. Na tom nezáleží. Odvolací soud: zjistil, že žalobce uložil 20000 Kč jako kaucí na knížku žalované čís. 860, znějící na jméno žalobcovo, kterou žalovaná vzala v depot a uznala žalobce na účtu (Stückkonto). Zjištěním tímto je vázán i dovolací soud, zejména ana je žalovaná vůbec nenapadla. Byla-li tudíž vkladní knížka peněžního ústavu dána žalované a jí i přijata jako kauce, bylo na ni pohlížeti jako na peníze a jako na nositele hodnoty a představitele obligačního práva, jí založeného (rozhodnutí čís. 7610 sb. n. s.) a žalovaná byla pak povinna nejen vkladní knížku, nýbrž i peněžní částku, kterou knížka ta představovala, míti jako kauci odděleně od vlastního jmění jako cizí statek. Odpadlo-li podle rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 3. května 1929, čís. Rv I 1285/28 rukojemské ručení žalobcovo, byl žalobce oprávněn žádati, by žalovaná vydala mu vkladní knížku i s peněžitou částkou, kterou představovala, jakož i s přírůstkem, ať šlo o úschovu neb o zástavu. Uplatňování žalobcova nároku nebránilo ani to, že bylo o jmění žalované, zahájeno vyrovnací řízení a že vyrovnání bylo přijato;ja soudně schváleno, neboť z právního poměru založeného mezi stranami složením kauce vznikl v každém případě žalohcí nárok na vyloučení věci (vkladní knížky dané jako kauce i s peněžitou částkou, jejíž byla nositelem, jakož i s přírůstkem), kteréžto právo nebylo podle §§ 10 a 21 vyr. řádu zahájením vyrovnacího řízení dotčeno. Zjistil-li dále odvolací soud, že po zahájení vyrovnacího řízení o jmění žalované byla za souhlasu stran, jakož i vyrovnacího správce kauce 20000 Kč vybrána z vkladní knížky žalované čís. 860 a uložena na vkladní knížku jiné banky, kterou si žalovaná podržela jako zástavu, kterýmžto zjištěním je vázán dovolací soud, vyplývá z něho po právní stránce, že právo, které příslušelo žalobci ohledně vkladní knížky žalované čís. 860 na vyloučení podle §§ 10 a 21 vyr. ř., přeneslo se na vkladní knížku jiné banky, do, níž byla kauce za souhlasu, stran a vyrovnacího správce pro žalobce uložena.