—Čís. 11697 —
633
Čís. 11697
Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
K příhodě v dopravě (k prudkému zabrzdění motorového vozu) došlo neodvratitelným jednáním třetí osoby, zabrzdil-li řidič motorový vůz, by zamezil nebo zmírnil hrozící srážku s autem, vyjedším ostře z postranní silnice.
(Rozh. ze dne 25. května 1932, Rv I 362/31.)
Žalobkyně jela vozem elektrické dráhy. Řidič motorového vozu, chtěje zabrániti srážce s automobilem, vyjedším ostře z postranní silnice, prudce zabrzdil, při čemž žalobkyně spadla s lavice a poranila se. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škodu neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení věci spatřuje odvolatelka v tom, že si napadený mezitímní rozsudek osvojil názor žalované strany, že v souzeném případě nejde o příhodu v dopravě; V tomto směru nesouhlasí odvolací soud s názorem napadeného rozsudku, že v souzeném případě nejde o příhodě v dopravě, neboť prudké zastavení i elektriky, při kterém ve voze spadl nárazem se sedadla třeba i jen jediný cestující není zastavením normálním a právě tato odchylka od obvyklého řádného provozu zakládá příhodu v dopravě, ana měla v zápětí — Čís. 11697 —
tělesné zranění. Ostatně prvý soud ve svém odůvodnění tuto skutečnost uznal a výslovně uvedl, že, je-li v náhlém zadržení vozu elektrické dráhy spatřovati příhodu v dopravě, byla příhoda způsobena neodvratným jednáním třetí osoby, za niž žalovaná strana nezodpovídá. V této nezodpovědnosti spatřuje žalobkyně rovněž nesprávné právní posouzení, tvrdíc, že žalovaná strana zodpovídá za příhodu v dopravě. Avšak v tom směru zjišťuje odvolací soud, že, když se blížil vůz elektrické dráhy po silnici k domku čp. 119 na rohu stanice od Guttenbrunnu svědci spatřili, když již z přední plošiny elektriky měli výhled do silnice od Guttenbrunu, že se po této silnici v dosti ostrém tempu blíží auto a že měli dojem, že dojde ke srážce obou vozidel, jestliže předem nezastaví. Že auto jelo ostrým tempem potvrdil, jak dále zjišťuje odvolací soud, též svědek E. Svědkem řidičem Č. zjistil prvý soud, že tento řidič měl dojem, vida ze silnice Guttenbrunnské přijížděli ostře auto, že toto chce kolej elektrické dráhy před elektrikou předejeti. Všemi těmito svědky jest zjištěno, že ostře jedoucí auto vyjíždělo ze silnice Guttenbrunnské na silnici Jabloneckou právě ve chvíli, když se k rohu silnice Guttenbrunnské blížila elektrika, takže při tomto stavu věci jest odůvodněn dojem svědků, že dojde k srážce obou vozidel. Proto popud řidiče elektriky, majícího takový dojem, by svůj vůz zastavil dříve, než auto mu vjede na kolej před ním, jest přirozený a psychologicky vysvětlitelný. Že auto skutečně chtělo kolej elektriky přejeti jest zřejmo z dalšího zjištění, že auto, když vjelo z Guttenbrunnské silnice na Jabloneckou zabočilo na levo na silnici Jabloneckou, jelo těsně vedle vozu elektriky a za ní přejelo přes kolej elektriky na druhou stranu silnice. Popud řidiče elektriky, zabrániti srážce tím, že ihned zastaví svůj vůz, jest tudíž za daných poměrů vysvětlitelný a správný; také skutečně svůj vůz najednou na 2—3 metry zastavil, způsobiv tím příhodu v dopravě, jelikož takovéto zastavení nepřináleží k normálnímu zastavování, a, tedy k provozu elektriky, avšak, učiniv tak, by předešel většímu nebezpečí, jednal, jak zjistil prvý soud znalcem z oboru elektrického provozu, správně. Způsobiv příhodu v dopravě nezodpovídá zřízenec žalované dráhy ani žalovaná dráha za ni, jelikož k tomu byl zřízenec její donucen jednáním osoby třetí, řidičem ostře na elektriku přijíždějícího auta, kteréž pro elektrickou dráhu v té chvíli bylo nepředvídané i neodvratitelné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. neprovádí dovolatelka po zákonu, pokoušejíc se vyvrátili názor odvolacího soudu, že příhoda v dopravě nastala neodvratitelným jednáním třetí osoby (řidiče auta), pokud vychází ze skutkového předpokladu, že auto jelo mírnou rychlostí a že minulo elektriku, když byla ještě v pohybu. Neboť odvolací soud zjistil, že auto jelo ostře; opírá-li dovolatelka své vývody o jinou skutečnost, než kterou zjistil odvolací soud, a vyvozuje ji z nesprávného prý hodnocení důkazů, nevytýká, že odvolací soud podřadil zjištěné, nýbrž dovolatelkou samostatně upravené skutečnosti pod nesprávné zákonné ustanovení a z nich vyvodil nesprávné právní důsledky. Vyjíždělo-li auto ostrým tempem z gutbrunské silnice do jablonecké silnice, mohl-li je řidič motorového vozu spatřiti teprve od hořejšího rohu stavení čís. 119 a nemohl věděti, zda auto zmírní rychlost a zda pojede po jablonecké silnici v jeho směru, či proti němu, jest souhlasit! s odvolacím soudem, že stav ten vzbuzoval důvodnou obavu nebezpečí srážky a že řidič motorového vozu nemohl nic jiného učiniti k zamezení nebo ke zmírnění hrozící srážky, než rázně zabrzditi. K tomuto neobvyklému postupu zavdalo příčinu jediné ostré tempo auta, jehož zmírnění nebylo v moci řidiče motorového vozu, a došlo proto k příhodě v dopravě neodvratitelným jednáním třetí osoby, za jejíž zavinění žalovaná neručí. Tím jest vyviňovací důvod § 2 zák. ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. prokázán.