—Čís. 11728 —Čís. 11728.Opakování a doplnění důkazů (kromě doplnění důkazu ohledáním) může se státi jen před soudem odvolacím, a to i, kdyby šlo o případy, jež by jinak spadaly pod ustanovení § 276 čís. 1 c. ř. s., leč že by se opakování nebo doplnění důkazu přímo před odvolacím soudem nedalo provésti pro překážky faktické nebo právní.Nepostupoval-li odvolací soud tak, jde o vadu řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), při čemž nezáleží na tom, zda strana vadný postup odvolacího soudu vytýkala po rozumu § 196 c. ř. s. čili nic.(Rozh. ze dne 4. června 1931, Rv I 969/31.)Žalobě o zrušení kupní smlouvy ohledně klisny procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Dovolání, uplatňující číselně dovolací důvody § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s., je odůvodněno s hlediska prvého z těchto důvodů. Vadnost odvolacího řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud, místo, by vrátil věc do prvé stolice a napravil tak pochybení prvého soudu, jenž vyslechl napřed znalce a pak teprve svědky, aniž si po jejich výslechu vyžádal doplnění znaleckého posudku, doplnil sám důkaz znalecký tím, že dal vyslechnouti znalce dožádaným soudem, a skončil podle § 193 c. ř. s. řízení. Tímto postupem znemožnil prý odvolací soud žalobci další obranu proti změněnému posudku znalcovu. Dovolateli nelze arci přisvědčili, že odvolací soud, shledav řízení prvé stolice v naznačeném směru neúplným, pochybil, nezrušiv rozsudek prvého soudu a nevrátiv věc do prvé stolice k novému projednáni a rozhodnuti, neboť odvolaci soud jest podle § 488 odstavec prvý c. ř. s. normálně oprávněn, uzná-li toho potřebu, opakovati nebo doplniti dokazováni v prvé stolici již provedené a dodatečně provésti důkazy v řizení před prvým soudem stranami marně nabízené. Podle druhého odstavce § 488 c. ř. s. může odvolací soud v případě posléze uvedeném, t. j. jde-li o důkazy v prvé stolici marně nabízené, jakož i když má býti doplněno ohledáni, buď sám provésti průvodu řízení podle předpisů platných pro to v prvé stolici, nebo může dáti provedeni důkazu vykonati soudcem z přikážu nebo dožádaným. Z tohoto ustanoveni plyne úsudkem z opaku, že opakováni a doplněni důkazů — kromě doplněni důkazu ohledáním — může se státi jen před soudem odvolacím, a to i tenkráte, kdyby šlo o případy, jež by jinak spadaly pod ustanovení § 276 čís. 1 c. ř. s. (na př. §§ 300, 328, 352, 368 c. ř. s.). Jest tedy při opakování a při doplnění důkazů v řízení odvolacím zásada přímosti proti prvé stolici (§ 276 c. ř. s.) ještě zostřena. Výjimku z této zásady bylo by lze uznati jen, kde by se opakování nebo doplnění důkazu přímo před odvolacím soudem pro překážky faktické nebo právní nedalo provésti. Takových překážek však v souzeném případě nebylo, to tím méně, an podle průvodního usnesení odvolacího soudu měl býti znalecký důkaz doplněn o, tom, zda podle výsledků provedených důkazů lze míti za to, že klisna, o kterou ve sporu jde, byla stižena vadou srážlivosti již v době koupě, jakož i o tom, zda tato vada ji činí nezpůsobilou k upotřebení při pracích hospodářských, takže nebylo zapotřebí, by byla klisna znalcem ještě jednou ohledána nebo dokonce za tímto účelem dopravena před odvolací soud. Postupem odvolacího soudu, jenž neprovedl nařízené doplnění důkazu znaleckého přímo, jak bylo jeho povinností podle ustanovení prvého a druhého odstavce § 488 c. ř. s., nýbrž dal je provésti soudcem dožádaným, byla porušena zásada bezprostřednosti, ovládající i řízení odvolací, a to, jak dolíčeno, při opakování a doplnění důkazů ve zvýšené míře. Ježto pak tento postup zakládá vadu odvolacího řízení, jež byla způsobilá zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře, jest dovolání odůvodněno, pokud zřetelným poukazem vytýká tuto vadu s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 2 c. ř. s. Na tom nic nemění okolnost, na kterou poukazuje žalovaný v dovolací odpovědi, že žalobce vadný postup odvolacího soudu nevytýkal po rozumu § 196 c. ř. s. Nešlo jen o poklesek proti formálnímu předpisu upravujícímu způsob řízení, nýbrž šlo o porušení zásady přímosti a bezprostřednosti odvolacího řízení, která nemůže podléhati disposici stran (§ 196 odstavec druhý c. ř. s.). Ustanovení prvého odstavce § 196 c. ř. s. nemá tu tedy místa.