— Čís. 11701—
Čís. 11701.
Dědická daň a v ní po případě obsažený poplatek z pozůstalostních nemovitostí požívá přednostního zástavního práva na předmětech pokud se týče na nemovitostech, jichž se daň a poplatek týká. Předpokladem výsadního pořadí dědické daně a pozůstalostního poplatku jest, že není starší tří let. Pozůstalostní nemovitost ručí za dědický, najmě za nemovitostní poplatek, i když nebyla ještě v době exekučního prodeje pozůstalost odevzdána.
Úroky (dávky z majetku a z přírůstku na majetku) starší tří let od příklepu zpět počítajíc nepožívají pořadí jistiny. Byly-li na nemovitosti zajištěny, přísluší jim jen pořadí podle knihovního zápisu.
Věcné ručení prodané nemovitosti za nedoplatky daní (daně pozemkové, domovní, činžovní a výdělkové) trvá, třebas daně nebyly ještě předepsány a platební výzva se ještě nestala.
(Rozh. ze dne 27. května 1932, R I 316/32.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice eráru v přednostním pořadí dědickou daň, dávku z majetku a z přírůstku na majetku i s úroky 5422 Kč a 1252 Kč a daň pozemkovou, domovní, činžovní a výdělkovou za dobu od 1. dubna 1930 do příklepu. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhající věřitelky potud, že nepřikázal eráru v přednostním pořadí dědickou daň.
Nejvyšší soud obnovil k odvolacímu rekursu československého státu usnesení prvého soudu ohledně dědické daně dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky pak vyhověl potud, že přikázal čsl. státu na úrocích z dávky z majetku a z přírůstku na majetku místo 5422 Kč a 1252 Kč 50 h jen 2160 Kč 48 h a 498 Kč 96 h, jinak dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky nevyhověl. — Čís. 11701—
639
Důvody:
Podle § 72 cis. patentu ze dne 9. února 1850, čis. 50 ř. zák. o poplatcích, který podle § 44 cis. nař. ze dne 15. září 1915, čís. 278 ř. zák., a § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 337 sb. z. a n., zachován byl v platnosti, požívá i dědická daň a v ní po případě obsažený poplatek z pozůstalostních nemovitostí přednostního zástavního práva na předmětech, pokud se týče na nemovitostech, jichž se daň a řečený poplatek týká. Účtovaná dědická daň 4292 Kč s příslušenstvím jest, jak vyplývá z výkazu připojeného k přihlášce, poplatkem z pozůstalostních, nyní prodaných nemovitostí po Josefu R-ovi a není poplatek ten, což jest podle odstavce 14 článku III nejvyššího rozhodnutí sděleného výnosem ministerstva financí ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. z. další podmínkou výsadného pořadí dědické daně, pokud se týče pozůstalostního poplatku, starší tří let. Proto se zřetelem k uvedeným ustanovením právem první soud účtovanou dědickou daň, vlastně nemovitostní pozůstalostní poplatek ve vykázané částce 4292 Kč s příslušenstvím z nejvyššího podání přikázal a jest si se strany čsl. státu do napadeného usnesení, jímž rekursní soud tomuto poplatku přednostní uspokojení nepřiznal, oprávněně stěžováno. Na věci nic nemění, že k dražbě došlo a nemovitosti byly prodány dříve, než byla pozůstalost odevzdána. Jak plyne z § 1 zákona ze dne 18. června 1901 čís. 74 ř. zák., který podle § 45 cis. nař. ze dne 15. září 1915, čís. 278 ř. zák., a zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 337 sb. z. a n., dosud platí, ručí pozůstalostní nemovitost za dědický najmě nemovitostní poplatek, ježto nárok naň vzniká již nápadem dědictví, i když nebyla ještě v době prodeje pozůstalost odevzdána. (Srovnej Gl. U. n. ř. 3442). Na důvodný dovolací rekurs čsl. státu bylo napadené usnesení, co se týče dědické daně, změniti a se usnésti, jak se stalo.
Co se týče dovolacího rekursu vymáhající věřitelky jest k stížnostním bodům této rekurentky uvésti toto: Mylně tvrdí dovolací rekurentka, že nebylo prokázáno, že se účtovaná dávka z majetku a z přírůstku na majetku (zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.) týká prodané nemovitosti (§ 2 uvedeného zákona). Okolnost tuto výslovně uvádí berní správa ve svém jako doklad k přihlášce dávky připojeném připíše ze dne 17. září 1931, čís. 1046 ai 31 a je tedy i ona náležitost pro přiznání dávky z majetku a z přírůstku na majetku v přednostním pořadí dána, pokud se týče odporuje dovolací rekurentka přiznání uvedené dávky ve výsadním pořadí neprávem. Že dávka z majetku a z přírůstku na něm byla, a to zavčas, to jest do tří let po splatnosti na prodaných nemovitostech zajištěna, vyplývá nepochybně ze srovnání zápisu v příslušných vložkách veřejné knihy s přihláškou a opačné tvrzení dovolací rekurentky nemá opodstatnění. Dovolacímu rekursu jest však přisvědčiti, pokud odporuje tomu, že při dávce z majetku a z přírůstku na majetku byly v přednostním pořadí s dávkou přikázány i úroky starší tří let od příklepu zpět počítaje. Podle § 17 knih. zák. a § 216 poslední odstavec ex. ř. mají stejnou přednost s jistinou jen úroky, které nejsou zadrženy déle než tři léta před příklepem. Úroky starší nepožívají tohoto pořadí a, byly-li, jako v projednávaném případě, na nemovitostech zajištěny, přísluší jim jen pořadí knihovního zápisu (§ 216 čís. 4 ex. ř., jud. čís. 106 Gl. U. 7653 a z dalších rozhodnutí mimo jiné Gl. U. n. ř. 2271, 2939, sb. n. s. 325). Bylo tudíž na úrocích přiznati místo přikázaných 5422 Kč a 1252 Kč 30 h jen 2160 Kč 48 h a 498 Kč 96 h, takže se zbytek nejvyššího podání ve prospěch dovolací rekurentky zvětšil. Co se úroku týče bylo tudíž do volacímu rekursu vyhověti.
Přikázání daní, pozemkové, domovní, činžovní a výdělkové za dobu od 1. dubna 1930 do příklepu, to jest do 1. října 1931, napadá dovolací rekurentka neprávem. Důvodem, pro který odporuje přiznání nedoplatků těchto daní, jest dovolací rekurentce, že nebyly ještě předepsány. Avšak podle § 270 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. nezávisí daňová povinnost a splatnost daně na předepsání daně a, co se týče věcného ručení za daň, netřeba podle § 266 uvedeného zákona platební výzvy, jde-li o exekuční prodej ručícího objektu. Ručí tedy prodaná nemovitost, za nedoplatky shora uvedených daní, í když daně nebyly ještě předepsány a když se platební výzva nestala, pokud se týče, nižší soudy, přikázavše řečené daně z nejvyššího podání, nepochybily.