Čís. 11770.Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).Obsahuje-li směnka platební slib, může býti jen směnkou vlastní. Obsah směnečného prohlášení lze vykládati jen ze samé skriptury. Označení směnky jako »sola« a valutární doložka nevadí pojetí směnky jako vlastní a její platnosti.Prohlášení výstavce, že zaplatí na řád remitentův, spojené s příkazem, by byla valuta dána na účet určité osoby podle zprávy, obsahuje vedle platebního slibu tomuto neodporující příkaz remitentův, na čí účet má dáti směnečnou valutu.Osobu, uvedenou ve směnce, nelze považovati za směnečníka, neobsahuje-li směnka také platební výzvu na ni.Za výstavce lze považovati jen toho, kdo podepsal směnečné prohlášení, tedy toho, jehož podpis jest pod směnečným prohlášením nebo tak umístěn, že nevzniká pochybnost, že směnečné prohlášení jest od něho jako výstavce. Nestačí podpis po straně, napříč směnky.(Rozh. ze dne 18. června 1932, Rv II 287/32.) Směnka, o niž tu jde, zněla doslova takto: »R. den 20. Februar 1931 Für Kč 3 000 Am 20. Mai 1931 zahle ich gegen diesen Sola WechselArtur an die Ordre Herm Josef M. die Summe vonK. Dreitausend č. Kronenm. p. den Wert in Ware erhalten und stellen ihn auf Rechnung laut Bericht für Artur K. Rep. d. Lloyd Verš. A. G. Anna K. v. r. in R.«Na základě této směnky byl vydán k návrhu žalobce směnečný platební příkaz proti Anně K-ové a Arturu K-ovi. V námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu uplatňovali žalovaní, že ze směnky neručí žalovaní směnečněprávně, ježto směnka, spojujíc v sobě formu směnky vlastní a směnky vydané, jest neplatná. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud nevyhověl odvolání Artura K-a a napadený rozsudek ohledně něho potvrdil.Nejvyšší soud směnečný platební příkaz ohledně Artura K-a zrušil.Důvody:Dovolatel právem vytýká nesprávnost názoru, že jde o směnku vydanou, a že slovo uvedené ve směnečném prohlášení »zaplatím« (»zahle ich«) spočívá na omylu nebo na přepsání. Obsahuje-li směnka platební slib, může býti jen směnkou vlastní. Obsah prohlášení směnečného při přísně skripturním aktu, jímž jest směnka, může býti vykládán jen ze samé skriptury. Ze směnky samé není nijak jasno, že jde jen o nedopatření nebo o omyl. Kdyby směnečné prohlášení bylo Arturem K-em podepsáno, nevadilo by jeho závaznosti ani označení směnky jako sóla směnky ani dodatek valutární doložky. Ani to ani ono pravidelně nepřichází při vlastních směnkách, ale nečiní směnečné prohlášení (platební slib) ani nesrozumitelným, ani sobě vnitřně odporujícím. Proto by označení směnky »sola« a valutární doložka nevadily pojetí směnky jako vlastní a její platnosti. Prohlášení výstavcovo, že zaplatí na řád remitentův, spojené s příkazem, aby valuta byla dána na účet Artura K-a podle zprávy, obsahuje vedle slibu platebního tomuto neodporující poukaz remitentův, na čí účet má dáti směnečnou valutu. Přesto však nelze považovati Artura K-a ani za směnečníka a příjemce ani za výstavce. Onomu pojetí vadí, že směnka neobsahuje platební výzvu pro Artura K-a, by on platil. Že jde jen o omyl neb o nedopatření patrné ze samé směnky, nelze říci již proto, že jméno a bydliště Artura K-a není uvedeno jako adresa směnečníkova, nýbrž spojeno s prohlášením směnečným slovem; »für« jako výzva, na čí účet výstavce chce platiti a na čí účet má valuta býti připsána. Ze směnky nelze vysvětliti, že se toto spojení adresy Artura K-a stalo jen omylem nebo nedopatřením. Proto nelze Artura K-a považovat za směnečníka, ježto směnka neobsahuje také vlastní výzvu na něho. Nelze ho však považovali ani za výstavce. Za výstavce lze považovat! jen toho, kdo podepsal směnečné prohlášení, tedy toho, jehož podpis je pod směnečným prohlášením nebo tak umístěn, že nevzniká pochybnost, že směnečné prohlášení je od něho jako od výstavce. Artur K. se však nepodepsal pod kontext směnky, tedy pod směnečné prohlášení, nýbrž po straně napříč směnky, jak se pravidelně podpisuje příjemce, a není tedy patrno, že chtěl podepsati jako výstavce.