Čís. 11675.

Dal-li příkaz k přestěhování nábytku manžel, není manželka povinna hraditi náklady přestěhování solidárně s manželem. Lhostejno, že bytové zařízení patří manželce, ana je vnesla do společné domácnosti.
(Rozh. ze dne 19. května 1932, Rv I 748/31.)
Žalující zasílatelská firma přestěhovala k příkazu manžela (Josefa N-a) nábytek náležející manželům (Josefu a Růženě N-ovým). Žalobou, o niž tu jde, domáhala se na manželce (Růženě N-ové), by byla uznána solidárně s manželem (Josefem N-em) povinnou zaplatiti žalobkyni stěhovací náklady. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolací soud má za to, že přestěhování zařízení bytu není správním úkonem co do tohoto zařízení, nýbrž úkonem týkajícím se vedení domácnosti. Podle § 91 obč. zák. jest manžel oprávněn vésti domácnost, z čehož zase plyne jeho povinnost hraditi náklady s tím spojené. Manželka jest povinna následovati manžela do jeho bydliště (§ 92 obč. zák.). Náklady přesídlení náležejí podle názoru odvolacího soudu k nákladům společné domácnosti, za závazky, jež podstoupil manžel nebo v jeho zastoupení manželka pro společnou domácnost, ručí jen manžel (Ehrenzweig: System II/2 str. 115).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka uplatňuje jako dovolací důvod jen nesprávné právní posouzení podle § 503 čís. 4 c. ř. s., vycházejíc ze stanoviska, že odvolací soud mohl se zřetelem ke zjištěným okolnostem kvalifikovati příkaz udělený jí Josefem N-em ku přestěhování domácího zařízení jen ve smyslu § 1034 obč. zák., tedy jako příkaz daný manželem jako zákonným zástupcem manželky a že tu šlo o správu volného jmění žalované, svěřenou manželi podle § 1238 obč. zák. Z toho dovozuje, že náklady stěhování musí hraditi i žalovaná solidárně se svým manželem. Toto stanovisko dovolatelky není však správné. Odvolací soud správně vystihl, že ve sporném případě nešlo o správní úkon co do volného jmění žalované, nýbrž o úkon domácnosti se týkající, t. j. o přesídlení do nově určeného bytu. Zákon rozeznává v §§ 90—92 obč. zák. společná práva a závazky obou manželů, pak zvláštní manželova a zvláštní manželky. Podle nich jest muž hlavou rodiny a přísluší mu obzvláště právo vésti domácnost. S tím zejména souvisí též právo určiti místo pobytu a byt, kamž ho manželka musí následovati a mu pomáhati, seč jest, v domácnosti a ve výdělku, a pokud toho vyžaduje domácí pořádek, sama plniti i dáti plniti opatření učiněná mužem (§ 92 obč. zák.). Vedení společné domácnosti a používání bytu, na něž oba manželé mají právo, předpokládá bytové zařízení. Patří-li manželce, jako v tomto případě bylo, a vnese-li je do společné domácnosti, umožňuje tím jen manželské společenství. Ve sporném případě tvrdila žalující firma, že příkaz ke přestěhování udělil jí Josef N. a nižšími soudy byla tato okolnost zjištěna; týž také byl k zaplacení nákladů tímto příkazem vzešlých právoplatné odsouzen. Žalovaná, nedavši příkaz, nemá ani povinnosti platiti náklady podle §§ 1004, 1014 obč. zák. a je nerozhodno pro otázku placení nákladů stěhovacích, že žalované vlastnicky patří věci do společné domácnosti převezené. Smluvní stranou zavázanou ku placení nákladů stěhovacích byl jen Josef N., jenž dal příkaz žalující straně, kdežto žalovaná nedala příkaz ani výslovný ani konkludentním činem ve smyslu § 863 obč. zák.

Citace:

Čís. 11675.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 632-633.