Čís. 11643.

Při přídělu pozemků (podle zákonů o pozemkové reformě) nesejde na tom, že strany o kupní ceně mezi sebou nejednaly a ji neujednaly, stačí, byla-li kupní cena určena Státním pozemkovým úřadem.
(Rozh. ze dne 6. března 1932, Rv I 112/31.) Žalobce, majitel zabraného majetku, domáhal se na žalovaných zaplacení kupní ceny na přidělené pozemky, uváděje, že na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o přiděleni pozemků uchazečům za přesně určených podmínek co do přídělce, pozemku i ceny se stanovenými vedlejšími platy prodal žalovaným pozemky a že žalovaní byli povinni mimo kupní cenu nahraditi mu vedlejší náklady. Žalovaní naproti tomu tvrdili, že ke smlouvě mezi nimi a žalobcem nedošlo. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Dne 27. února 1924 byla uzavřena dohoda mezi žalobcem a Státním pozemkovým úřadem, kterou se žalobce zavázal odprodali uchazečům, jež Státní pozemkový úřad označí, zemědělskou půdu za kupní ceny rovnající se ceně přídělové, které měl stejně jako ostatní podmínky určití Státní pozemkový úřad. Žalovaná strana podle zjištění prvého soudu byla již v roce 1924 častěji o tom zpravena, že přídělové řízení bude provedeno zkráceně podle trhových smluv na základě řečené dohody. Státní pozemkový úřad skutečně cenu i vedlejší náklad ustanovil, arci později dvakráte vedlejší náklady snížil. Žalované straně byly pozemky přiděleny a ona jich od podzimu 1924 stále užívá a na nich hospodaří. Je také zjištěno, že inženýr H. vysvětlil zájemcům, že obdrží trhové smlouvy po třetí splátce. An tedy žalobce podle dohody se Státním pozemkovým úřadem byl zavázán prodati pozemky přídělcům jemu označeným trhovou smlouvou, ani žalovaní o tom věděli a přece na přihlášce trvali a pozemky převzali, nelze to vyložiti jinak, než že skutečně byla uzavřena mezi stranami trhová smlouva, podmíněná arci schválením Státního pozemkového úřadu, kterou jsou obě strany vázány (§ 863 obč. zák.). Projev žalobcův jest tu v oné dohodě, projev žalované strany jest v trvání na přihlášce a v přijetí pozemků, i když věděla, že se příděl provede kupní smlouvou. Je tu tedy oboustranný projev vůle potřebný k uzavření smlouvy (§ 861 obč. zák.). Na tom nezáleží, že strany přímo spolu nejednaly, an jednání sprostředkoval Státní pozemkový úřad, který s jedné strany uzavřel dohodu se žalobcem a s druhé strany podle této dohody přidělil žalované straně k její přihlášce půdu. Takovýto způsob uzavírání smluv zmocněncem jest přece na denním pořádku. Marně poukazuje žalovaná strana k tomu, že nebyla smluvena určitá cena trhová, což arciť jest podstatnou podmínkou vzniku trhové smlouvy (§§ 1053 a 1054 obč. zák). Vždyť cenu měl určiti Státní pozemkový úřad ve smyslu zákonů o pozemkové reformě i dohody a tu jest vykládati věc tak, že podle ujednání stran měla určiti kupní cenu osoba třetí podle § 1056 obč. zák. Tato třetí osoba. Státní pozemkový úřad, také cenu trhovou skutečně určila, aniž před tím žalovaná strana od smlouvy odstoupila. Na tom nic nemění okolnost, že Státní pozemkový úřad později na stížnosti a na intervence cenu snížil. Nakonec, jak prvý soudce zjišťuje, byla cena určena definitivně a jsou jí vázány obě strany. Nezáleží na tom, zda žalovaná strana uznává kupní cenu, čili nic, jen když jest určena třetí osobou. Nelze připustí ti a příčilo by se vší poctivosti v obchodu (§ 915 obč. zák.), by žalovaná strana pozemky ujala, měla je v držení a na nich po celá léta hospodařila, ale vzpírala se zaplatiti kupní cenu, namítajíc, že cenu neuznala. Jakmile jí bylo známo, jakým způsobem se má příděl provésti, měla od přihlášky odstoupili, nechtěla-li býti vázána. Ale v tom, že tak neučinila, naopak, že se ujala držení pozemků a na nich hospodaří, jest nezbytně spatřovali její souhlas s provedením přídělu trhovou smlouvou a tedy i s touto smlouvou samou. Nezáleží za tohoto stavu věci na tom, zda žalovaná strana platila podle svého vědomí žalobci, čili nic, pročež není třeba zabývali se otázkou, zda zjištění prvého soudu v tom směru jest správné. Jak prokázáno, měla žalovaná strana zaplatili kupní cenu předem a teprve pak měla jí býti trhová smlouva vydána. Že zaplacení kupní ceny mělo předcházeti, vyplývá ostatně jasně z provedených důkazů, zejména ze spisů Státního pozemkového úřadu. Třebas tedy trhová smlouva musí býti schválena Státním pozemkovým úřadem, přece jest žaloba o zaplacení trhové ceny před schválením odůvodněna. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá bezdůvodnost námitek nedostatku aktivní a pasivní legitimace, ano jde o nárok ze smlouvy mezi stranami, nikoliv o poměr té neb oné ke Státnímu pozemkovému úřadu, i námitky předčasnosti žaloby proto, že prý zkrácené řízení neodpovídá zákonu. Přídělci nemají právního nároku na zabranou půdu. Státní pozemkový úřad může uzavříti dohodu s majitelem zabrané půdy o tom, jakým způsobem se přidělení pozemků provede, a uchazečům nepřísluší právo stížnosti proti dohodě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Jako rozpor rozsudku se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.) vytýkají dovolatelé, že prý odvolací soud pominul zjištěnou okolnost, že uchazeči o příděl a mezi nimi také žalovaní protestovali proti dohodě mezi žalobcem a Státním pozemkovým úřadem o způsobu provedení přídělu. Leč nesejde na tom, že uchazeči protest vznesli, neboť zjištěno je, a to je ve sporu důležité, že při protestu nešlo uchazečům o to, v jaké formě bude příděl proveden, zdali ve formě kupních smluv, a že protest měl za účel docíliti snížení cen a urychlení přídělu. Nebránil tudíž protest tomu, by odvolací soud nedospěl k závěru, že uchazeči o příděl byli, i když ne výslovně, tedy hledíc k okolnostem mlčky srozuměni s přídělem ve formě trhových smluv, a napadají dovolatelé tento závěr s hlediska dovolacího důvodu čís. 3 § 503 c. ř. s. neprávem. Po právní stránce výtky dovolatelů (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) neobstojí. Bylo již řečeno, že protest uchazečů o příděl nesměřoval proti formě provedení přídělu, proti tomu, že bude příděl proveden ve formě koupě a prodeje. Že o této formě přídělu uchazeči, mezi nimi žalovaní, věděli, je zjištěno. Z toho, že uchazeči, pokud se týče žalovaní, vědouce to, na přihláškách setrvali, půdu jim jako kupitelům nabídnutou převzali a na kupní cenu splátky činili, právem, nikoli mylně odvolací soud usoudil (§ 863 obč. zák.), že uchazeči, najmě žalovaní přistoupili na příděl koupí, tudíž na to, že jsou kupiteli a žalobce prodatelem, pokud se týče na trhovou smlouvu (§§ 1051 a násl. obč. zák., § 27 příděl. zák., §§ 28, 29 náhr. zák.). Nelze souhlasiti s vývody dovolatelů, že ke koupi nedošlo, ježto cena nebyla ujednána. Nesejde na tom, že o ceně žalobce a žalovaní sami mezi sebou nejednali a ji neujednali. Šlo vlastně o příděl a podle zákonů o po- zemkové reformě (§ 7 záb. zák., § 27 příděl. zák., § 77 náhr. zák.) nemohlo býti jinak, než že kupní cena bude určena za účasti Státního pozemkového úřadu, pokud se týče, že tento úřad cenu stanoví. Nebylo třeba, by strany zvlášť jednaly o tom, že Státní pozemkový úřad cenu určí a by tento úřad stanovením ceny pověřily (§ 1056 obč. zák.). Jest zjištěno, že tento úřad kupní cenu s konečnou platností určil. Náležitost kupní smlouvy jest, co se týče ceny dána. Žalovaní neprávem popírají kupní smlouvu a neprávem, tvrdíce, že s ním v žádném právním poměru nejsou, což shora vyvráceno, odpírají zaplatiti žalobci zažalovaný, již dávno splatný zbytek kupní ceny. Odsoudiv je k tomu, odvolací soud nepochybil.

Citace:

Čís. 11643.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 563-566.