Čís. 11363.
Připevnění nálepek na zastavených předmětech musí býti trvalé. Odstraněním označení (nečitelností, odpadáním nálepek) zástavní právo pomine.
(Rozh. ze dne 4. února 1932, Rv I 1360/30.)
Žalující firma H. domáhala se na žalovaných uznání přednostního zástavního práva k movitostem. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl jednak z důvodů, jež tu nepřicházejí v úvahu, jednak proto, že nálepky na zabavené předměty nebyly připevněny trvale. Odvolací soud uznal podle žaloby a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Soud odvolací nesdílí názor prvého soudu, že, i kdyby bylo přípustné v souzeném případu nabytí zástavního práva podle § 452 obč. zák., není tu ani podmínky tohoto předpisu k platnému nabytí zástavního práva proto, že nestačí tu použití takových znamení, ze kterých se v době odevzdání do zástavy každý může lehce dozvěděli o zastavení, nýbrž že jest nutno, by znamení použité v době odevzdání hromadné věci do zástavy zůstalo dále zachováno a zejména v době exekučního zabavení, a an tomu tak není, nelze mluviti o platném právu zástavním. Zástavního práva nabývá se k hromadné věci právoplatně, má-li zástavní věřitel pravý titul a přistoupí-li ve smyslu § 452 obč. zák. k platnému titulu symbolické odevzdání věci. Symbolickým odevzdáním rozumí se použití takového znamení, z něhož každý může lehce zvěděti, že jde o zastavení. I věcné odevzdání, i odevzdání znameními představuje jen jediný, jedenkráte vykonaný úkon, nikoli trvalé jednání nebo jednání ustavičně se opakující, takže, má-li toto jediné odevzdání znameními náležitosti § 452 obč. zák., zástavní právo již se jím uskutečňuje a další osud použitého znamení nemůže již míti vliv na platnost nebo na neplatnost nabytého, zástavního práva. Důsledkem toho jest, že jednou nabyté zástavní právo trvá nezměněně dále, i když se použité znamení časem, ať již náhodou, nebo přičiněním dlužníka neb třetí osoby odstraní z věci dané do zástavy. O zániku zástavního práva mohlo by se mluviti, kdyby byly dány podmínky, které zákon vyžaduje k zániku zástavního práva; nejde tu však ani o případ § 469 obč. zák., ani § 467 neb 1445 obč. zák., ani o případ čl. 306 obch. zák. neb § 256 ex. ř. Jiný způsob zániku zástavního práva, než v citovaných ustanoveních je uvedeno, zákon nezná, a jelikož žádný z těchto způsobů zániku žalovanými nebyl uplatňován, trvá zástavní právo. bylo-li při jeho nabytí použito znamení, z něhož každý lehce mohl seznali, že šlo o zastavení (viz rozh. čís. 4041 a 4050 sb. n. s.). Provedenými důkazy bylo zjištěno, že Anna P-ová, majitelka prot. firmy P., dala žalující straně do zástavy svou nemovitost se vším příslušenstvím, t. j. i se všemi stavbami na nemovitosti té zřízenými, se zařízením strojním, kancelářským a dílenským k zajištění úvěru poskytnutého jí žalující stranou ve výši 100000 Kč s přísl. a že začátkem března 1929 jel šofér spolu s majitelem žalující firmy do dílny P-ovy karoserie, kdež dílovedoucí jim předměty ukazovali, vodili je k jednotlivým kusům, na něž pak nalepovali nálepky: Zastaveno pro firmu H. Tím označeny byly veškeré věci, patřící k dílenskému a kancelářskému zařízení, zvláště i věci zabavené způsobem, z něhož každý snadno poznati mohl, že věci ty jsou zastaveny pro žalující stranu. V důsledku toho nabyla strana žalující platně zástavního práva k celému dílenskému a kancelářskému zařízení firmy P., jakožto k věci hromadné, tudíž i k zabaveným věcem, jakožto součástkám kancelářského a dílenského zařízení. Právo to trvá a nezaniklo později tím, že některé z nálepek z předmětů, na nichž byly nalepeny, se smyly neb odpadly neb staly se nečitelnými a nebyly zejména znatelnými v době exekučního výkonu pro pohledávky žalovaných.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání nelze upříti úspěch, neboť odvolací soud neposoudil věc po právní stránce správně, dospěv k úsudku, že žalobkyni přísluší na předmětech zabavených exekučně pro pohledávku dovolatelů přednostní zástavní právo. I kdyby bylo lze přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že šlo vesměs o předměty, jichž zabavení se mohlo státi podle § 452 obč. zák. symbolickým odevzdáním, použitím takových znamení, ze kterých se může každý o zastavení lehce dověděti, nebylo vyhověno této zákonné podmínce. Podle skutkového zjištění nižších soudů byly ovšem na zmíněné předměty upevněny nálepky »zastaveno pro firmu H.«, avšak časem se staly nečitelnými, odpadly a v době, kdy uvedené předměty byly exekučně zabaveny pro pohledávky dovolatelů, nebylo na nich již nálepek. Nelze přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že stačilo, že nálepky byly upevněny na zabavené předměty a že další osud použitého znamení nemůže již míti žádný vliv na platnost nebo neplatnost nabytého práva zástavního. Tento názor, jenž byl také vysloven v ojedinělém případě nej vyšším soudem (sb. n. s. čís. 4050), není udržitelný. Účelem ustanovení § 452 obč. zák. jest právě ochrana obecenstva, jež poskytuje úvěr a má míti možnost a příležitost, by se přesvědčilo o úvěruhodnosti zástavcově. Tomuto účelu však přirozeně může vyhověti jen takové označení značkami, které nelze odstraniti, tak aby skutečnost zabavení byla navenek trvale zřetelná, nemůže však vyhověti pouhé upevnění značek, jež by v příštím okamžiku mohly býti zase odstraněny právě snad kvůli klamání obecenstva. Tu by šlo o úplně bezvýznamnou formálnost. Připevnění nálepek musí tedy býti trvalé. Označení podle § 452 obč. zák. má nahradili uschování podle § 451 obč. zák. a musí proto býlí trvalé. Odstraněním označení pomíjí zástavní právo právě tak jako pomíjí vydáním věci z uschování. Zmizely-li značky, ať z jakékoliv příčiny, nelze zástavní právo uplatňovali proti třetím osobám, jež o něm nevěděly (srov. rozh. sb. n. s. čís. 3161 a 4883).