Čís. 11562.

Příčí se zákazu § 879 čís. 2 obč. zák., dal-li si advokát v době, kdy spor jeho klienta nebyl ukončen ještě ani rozsudkem v první stolici, postoupiti pro zástupčí útraty, jichž výše nebyla známa ani jemu ani jeho klientovi, celou pohledávku (i s útratami), jejíž vydobytí mu bylo klientem svěřeno.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1932, Rv I 648/31.)
K vydobytí peněžité pohledávky vedl žalovaný exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky, příslušející dlužníku Josefu B-ovi proti poddlužníku Leopoldu L-ovi. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalující advokát nepřípustnosti exekuce, tvrdě, že mu Josef B. dluhuje útraty ze sporu C 17/28 proti Leopoldu L-ovi a že si dal proto postoupiti pohledávku Josefa B-a proti Leopoldu L-ovi, jež byla ve sporu C 17/28 přisouzena Josefu B-ovi. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl jednak z důvodu, že byla popřena platnost postupu a nebyl učiněn příslušný určovací návrh na zjištění jeho platnosti podle § 236 c. ř. s., jednak z důvodu, že sám postup jest z důvodu § 879 čís. 2 obč. zák. neplatný. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Jest zjištěno, že se postup mezi žalobcem a Josefem B-em stal nejen k zajištění, nýbrž i k zaplacení útratové pohledávky vzešlé žalobci proti jeho klientu Josefu B-ovi ve sporu pod č. j. C 17/28, a to v době, kdy řízení v první stolici bylo skončeno. Útraty sporu, který advokát vedl za svého klienta, nejsou však spornou věcí advokátu svěřenou po rozumu ustanovení § 879 čís. 2 obč. zák., nýbrž jen příslušenstvím hlavní pohledávky, o niž jde spor. Mimo to však, kde nemůže klientovi vzniknouti z postupu škoda, ba ani zdání takové újmy, nelze mluviti o jednání příčícím se dobrým mravům a tedy o věc spadající pod § 879 čís. 2 obč. zák. Útraty procesní nejsou ve skutečnosti klientovými, leč ani v postupu samotné pohledávky na úhradu zástupčích útrat advokátových nelze shledávati nic nečestného, poněvadž zákon má za účel, by advokát nepřevedl na sebe sporný nárok na škodu klienta, jenž nemá chuť se souditi a eventuelně prohráti a chce zákon chrániti i důvěru ve stav advokátský, by ani zdání nebo možnost takové újmy ji nepoškozovalo. V souzeném případě se stal postup až po skončení řízení v první stolici, když již značné útraty žalobci proti B-ovi vzešly, takže nemohlo vzniknouti ani zdání nějaké újmy; též bylo patrno, že vzniknou útraty i v pořadí dalších stolic, a proto nelze mluviti o převodu sporné věci, jak jej mají na mysli předpisy § 16 prvý odstavec, čís. 2 zák. ze dne 6. července 1868, čís. 69 ř. z. a § 879 čís. 2 obč. zák., které zakazují takový převod. Ostatně žalobci byly přiznány proti žalovanému jen poloviční útraty, takže jedna polovina postihovala žalobce, a okolnost ta jest důležitá, třebaže v čase postupu ještě výsledek sporu byl nejistý. Mimo to však celý spor byl prováděn jménem klienta i nehrozila újma klientovi a takový postup neotřásá důvěru ve stav advokátský. Považuje tudíž odvolací soud postup v souzeném případě za řádně učiněný a platný.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
S právním posouzením (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) věci odvolacím soudem nelze souhlasiti. Podle § 879 čís. 2 obč. zák. jest nicotnou smlouva, kterou právní zástupce na se převede zcela nebo z části věc, jsoucí předmětem rozepře, svěřené mu k zastupování, nebo si dá slíbiti určitý díl toho, co bude straně přisouzeno. Převod (na advokáta) děje se postupem. Věda i judikatura vyjímá z tohoto zákazu jen postup klientova nároku proti odpůrci na náhradu soudních útrat. V rozhodnutí čís. 8179 sb. n. s. nepřipouští se však postup samostatného klientova nároku, jehož vysouzení jest advokátovi svěřeno, poněvadž není vyloučena klientova újma, ano není jisto, zda dobytí jde na účet klientův. Tendence zákonného zákazu je zabrániti tomu, by se advokát nesúčastnil hospodářského úspěchu klientova. Tohoto zákazu jest použiti na souzený případ, kde si dal žalobce-advokát dne 3. listopadu 1928, jak nesporno, v době, kdy spor o 4209 Kč nebyl ukončen ještě ani rozsudkem v první stolici, postoupiti pro zástupčí útraty, jichž výše nebyla známa ani jemu, tím méně jeho klientovi, celou pohledávku 4209 Kč i s útratami, jejíž vydobytí mu bylo klientem svěřeno. Prohlášení postupní dal si podepsati 11. prosince 1928 opětovně, ač mu bylo známo, že klientovi nebylo tehdy ještě na útratách nic přisouzeno. Byly totiž rozsudkem prvního soudu C 17/28 útraty obou stran navzájem zrušeny. Na postupu tom trvá žalobce, ač ví, že rozsudkem nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 1930 č. j. Rv I 615/29 byla jeho klientu na útratách přisouzena celkem jen polovice útrat 1691 Kč, takže k úhradě druhé polovice útrat 1691 Kč byla žalobci oním postupem postoupena celá původně zažalovaná pohledávka 4209 Kč. Že nastalo po ukončení sporu vyúčtování útrat mezi žalobcem a B-em, nebylo v řízení před prvým soudem předneseno, pokud pak to vyšlo na jevo v řízení odvolacím při důkazu slyšením stran, nelze k tomu hleděti, jednak, že to nebylo žalobcem předneseno, jednak že jest to novota, k níž podle § 482 c. ř. s. nelze hleděti. Kdyby takový postup měl býti prohlášen za účinný, vedla by se rozepře ve druhé a v třetí stolici jakož i exekuce E 426/28 jen pro útraty advokáta, nikoli v zájmu jeho klienta, který nemohl již na výsledku sporu a exekuce míti zájem, nemaje již co pobírati. To se však právě příčí zřejmému úmyslu zákonodárcovu, proto právě prohlašuje zákon postup pohledávky ve sporu jsoucí ve prospěch právního zástupce za nicotný a nemorální. Při tom ovšem jest nerozhodno, že spor byl i na dále veden pode jménem Josefa B-a; ve skutečnosti byl to ve druhé a třetí stolici spor jakož i exekuce žalobcova. Rovněž jest nerozhodno, Jak velký byl palmární a expensní účet advokátův, neboť to v době postupu, která jest jediné rozhodnou, nebylo ještě známo, a mimo to zákon v té příčině nerozeznává a zakazuje naprosto každé postoupení věci, která jest předmětem rozepře, advokátovi, jemuž bylo vedení rozepře svěřeno. Odporuje tedy postup sporné pohledávky Josefa B-a proti Leopoldu L-ovi ve výši 4209 Kč ze dne 3. listopadu a 11. prosince 1928 na žalobce předpisu § 879 č. 2 obč. zák. a jest nicotný. Žalobci nepřísluší proto pohledávka 4209 Kč, která by činila nepřípustnou exekuci povolenou žalovanému proti Josefu B-ovi k vydobytí jeho pohledávky na pohledávku Josefa B-a 4209 Kč proti Leopoldu L-ovi a není proto odůvodněn žalobcův odpor proti exekuci té podle § 37 ex. ř.

Citace:

č. 11562. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 437-439.