Čís. 11312.
Po dobu zbavení svéprávnosti pro choromyslnost trvá nezpůsobilost k právním jednáním nepřetržitě do doby, dokud nebylo opatrovnictví nad choromyslným zrušeno, třebas měl choromyslný v mezičasí světlé okamžiky nebo se byl již před tím skutečně pozdravil. Pokud jdte o dobu předcházející soudnímu usnesení o zbavení svéprávnosti, rozhoduje skutečný duševní stav v čase uzavřeid toho kterého právního jednání. Břímě průvodní stihá toho, kdo tvrdí tehdejší nezpůsobilost jednajícího. To, co platí o choromyslném, platí i o stabomyslném. I slabomyslný nižšího stupně, podstupuje závazky, musí míti podpůrce. Pokud by ho neměl a byla naň podána žaloba, má mu procesní soud podle § 8, čtvrtý odstavec, řádu o zbav. svépr. a § 8 c. ř. s. ustanoviti zvláštního opatrovníka.
Nebyl-li slabomyslný zastoupen při vedení sporu qpatrovníkem a nebylo-li ani dodatečně vedení sporu řádně schváleno podpůrcem, jest rozsudek i s předchozím řízením; zmatečný podle § 477 čís. 5 c. ř. s. Lhostejno, že žalovaný byl zbaven svéprávnosti teprve po vydání prvního rozsudku; byl-li slabomyslným již odi narození. Neplatna jsou právní jednáni předsevzatá slabomyslným samostatně za řízení před procesním soudem prvé stolice, leč by bylo (druhou stranou) prokázáno, že byla předsevzata ve světlých okamžicích.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1932, R II 364/31.)
Manžel domáhal se žalobou, zadanou na soudě dne 17. března 1930, by bylo rozloučeno jeho manželství se žalovanou z její viny. Procesní soud prvé stolice uznal rozsudkem ze dne 11. dubna 1931 podle žaloby. Odvolací soud k odvolání žalované zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením, a odmítl žalobu. Důvody: Žaloba byla podána dne 17. března 1930. Dne 17. června 1931 navrhla Anna L-ová, matka žalované, u okresního soudu v M., by žalovaná byla zbavena svéprávnosti pro méněcennost správně slabomyslnost, a téhož dne bylo předepsané řízení zahájeno. Usnesením téhož soudu ze dne 13. srpna 1931 byla žalovaná částečně zbavena svéprávnosti pro slabomyslnost a usnesením téhož soudu ze dne 8. září 1931 byl hromadný poručenský úřad města M. ustanoven za jejího podpůrce. Podle znaleckého posudku, o který se opírá též usnesení o zbavení svéprávnosti, jest žalovaná stižena slabomyslností vrozenou a měla tedy žaloba býti doručena opatrovníku a řízení mělo býti provedeno s ním. Žaloba byla však doručena žalované a řízení bylo provedeno s ní. I napadený rozsudek byl jí samé doručen. Vše to jest, jak vidětí (§ 6 a násl., 477 čís. 5 c. ř. s.) zmatečné. Proto bylo rozhodnouti, jak se stalo (§ 477 čís. 5, 478 prvý odstavec, 473 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Byl-li kdo zbaven svéprávnosti pro choromyslnost, má to vliv na způsobilost k právním jednáním potud, že po dobu zbavení svéprávností trvá nezpůsobilost k právnímu jednání nepřetržitě do doby, dokud nebylo opatrovnictví nad choromyslným zrušeno, i kdyby choromyslný v mezičasí měl světlé okamžiky, nebo se byl již před tím skutečně uzdravil. Pokud jde o dobu, předcházející soudnímu usnesení o zbavení svéprávnosti, rozhoduje skutečný duševní stav v čase uzavření toho kterého právního jednání. Zbavení svéprávnosti pro choromyslnost působí tedy od nynějška, neplatná jsou všechna právní jednání, jež byla uzavřena před usnesením o zbavení svéprávnosti, pokud bude prokázáno, že jednající již tehdy byl duševně chorý, při čemž břímě průvodní stihá toho, kdo tvrdí tehdejší nezpůsobilost jednajícího. Co platí o choromyslném, platí i o slabomyslném, neboť řád o zbavení svéprávnosti klade slabomyslné podle stupně jích slabomyslnosti na roven buď dětem pod sedm let, buď dospělým nezletilcům, kdežto v § 21 obč. zák. jsou zahrnuti mezi ty, kdož jsou neschopni, by postřehli následky svých činů (viz rozh. 4551 sb. n. s.). I slabomyslní nižšího stupně musí tudíž míti podpůrce podstupujíce závazky (§ 4 zák. o zbav. svép. a § 865 obč. zák.). Pokud by ho neměli a byla na ně podána žaloba, má procesní soud podle § 8 odst. 4. zák. o zbav. svépr. a § 8 c. ř. s. ustanoviti jim zvláštního opatrovníka. Usnesením okresního soudu v M. ze dne 13. srpna 1931 byla žalovaná zbavena částečně svéprávnosti pro choromyslnost a bylo nařízeno, by jí byl podle § 4 řádu o zbavení svéprávnosti dán podpůrce. Odvolací soud zjistil, že žalovaná trpí podle lékařského posudku vrozenou slabomyslností, z čehož plyne, že nebyla ani před vydáním usnesení zbavujícího ji svéprávnosti způsobilou samostatně bez zástupce předsevzíti právní jednání a podstupovati závazky. Nemohla-li se však žalovaná samostatně zavazovati, nebyla ani způsobilou státi k soudu, t. j. samostatně na soudě jednati (§ 1 c. ř. s.), nemohla platně jí býti doručena žaloba, nemohla sí platně samostatně zříditi procesního zmocněnce, a nemohl jí platně býti doručen rozsudek (§ 8 odst. 4 zák. o zbav. svép. a § 8 c. ř. s.). Žalovaná nebyla tedy, ač potřebovala k vedení sporu spolupůsobení opatrovníka, jím zastoupena, a nebylo ani dodatečně její vedení sporu řádně schváleno podpůrcem, neboť tento právě naopak schválil odvolání, jež rozsudku i řízení vytýká zmatečnost, a proto právem uznal odvolací soud i první rozsudek, i řízení jemu předcházející za zmatečné podle § 477 č. 5 c. ř. s. a zrušil je, odmítnuv současně žalobu podle § 478 c. ř. s. Rekurs, podaný proti tomu žalobcem, jest bezdůvodný, neboť nevadí, že žalovaná byla svéprávnosti zbavena teprve po vydání prvního rozsudku, ana dle zjištění odvolacího soudu již od narození trpí slabomyslnosti, tudíž duševní vadou, pro niž jsou neplatná i právní jednání předsevzatá žalovanou samostatně před vynesením prvního rozsudku, jakož i před tím za řízení před procesním soudem prvé stolice, leč by bylo prokázáno, že je žalovaná uzavřela ve světlém okamžiku. O důkaz toho druhu se však žalobce vůbec nepokusil.