Čís. 11346.
K pojmu vedlejšího závodu ve smyslu čl. 21 obch. zák. se vyhledává, by ý tomto závodu byly orgány proň ustanovenými provozovány obchody téhož druhu jako v závodu hlavním, při čemž na tom nesejde, zda se v pobočním závodu provozují všechny nebo většina, či jen některé druhy obchodů, jež jsou vlastní hlavnímu závodu. Vedoucí orgán pobočního závodu musí býti proti třetím osobám samostatný, totiž oprávněn samostatně uzavírati obchody.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1932, R I 1112/31.)
Rejstříkový soud odepřel zápis odštěpného závodu pražské firmy v Pečkách. Důvody: Šetřením bylo zjištěno, že podnik firmy v Pečkách jest v každém ohledu odvislý od disposic závodu v Praze-Král. Vinohradech, že podnik v Pečkách nemá nijaké samostatnosti a vyrábí zboží podle příkazu a disposic pražského podniku, který vede také celé účetnictví, disponuje se zástupci a vyřizuje veškerou korespondenci komerční i technickou, že podnik v Pečkách řídí správce, který mimo výplatu mzdy kontrolovanou pražským podnikem nemá ani práva ani zmocnění jiné věci vyřizovati, tím méně nákupy a prodeje prováděti a že se knihy — kromě seznamů surovin a pomocných hmot — v Pečkách nevedou. Ostatně sám žadatel uvádí, že v Pečkách jde jen o tovární provozovnu v každém směru hospodářsky odvislou od podniku pražského, že provozovna v Pečkách jest naprosto nesamostatná, nemá obchodního vedení a její činnost jest obmezena jen na přijetí surovin a na jich spracování technickou výrobou poživatin a jich rozesílání odběratelům a že ředitel provozovny v Pečkách není jako jiný ze zaměstnanců v Pečkách oprávněn samostatně obchody uzavírati. Ježto jde v Pečkách jen o výrobnu, řízenou z hlavního podniku a nikoliv o odštěpný závod podle čl. 21 obch. zák., byl zápis odštěpného závodu v Pečkách do rejstříku obchodního odepřen. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil Důvody:Ke správným stavu věci i zákonu vyhovujícím důvodům napadeného usnesení, které sdílí i rekursní soud, dodává se jen ještě toto: Pobočka předpokládá, že provozuje většinu obchodů hlavního závodu a že její správa jest oprávněna na venek samostatně obchody uzavírati. Tohoto rozeznávacího znaku tu však není, neboť správa Pečeckého závodu nemá podle šetření ani právo ani zmocnění, jiné věci vyřizovati, tím méně nákupy a prodej prováděti. Za toho stavu věci nelze Pečecký závod pokládati za pobočku závodu Pražského a právem proto odmítl rejstříkový soud zápis tohoto závodu do obchodního rejstříku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
K pojmu vedlejšího závodu ve smyslu čl. 21 obch. zák. se vyhledává, by v tomto závodu byly orgány pro něj ustanovenými provozovány obchody téhož druhu jako v závodu hlavním, totiž základní obchody, při čemž arci na tom nesejde, zda se provozují v pobočním závodu všecky nebo většina (jak mylně míní soud rekursní), či jen některé druhy obchodů, které jsou vlastní hlavnímu závodu. Není tu tedy pobočního závodu, jestliže jeho vedoucí orgán sám neuzavírá obchody, jako na př. u továren, pro které neobstarává nákup suroviny jeho ředitel, nýbrž principál. Nehledíc k jisté hospodářské závislosti vedlejšího závodu na závodu hlavním, musí býti vedoucí orgán odštěpného závodu proti třetím osobám samostatný, totiž oprávněn samostatně uzavírati obchody. Podle zjištění nižších soudů a udání navrhovatelky v podání ze dne 14. února 1031, k nimž poukazují soudy v odůvodnění svých usnesení, nemá závod v Pečkách těchto vlastností, nýbrž jest jen provozovnou, v každém směru závislou na pražském podniku, která nemá žádného obchodního vedení, jejíž činnost jest obmezena jen na převzetí surovin a na jich spracování, technickou výrobu poživatin a jich rozesílání odběratelům a jejíž ředitel není oprávněn samostatně uzavírati obchody. Proto právem byl odepřen zápis této provozovny do obchodního rejstříku, poněvadž není vedlejším závodem ve smyslu zákona. Dovolací rekurs není v § 46 zák. ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. odůvodněn a nemohlo mu býti vyhověno.
Citace:
Čís. 11346. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 86-87.