Čís. 11661.

I mimořádný dovolací rekurs v nesporném řízení má podle § 50, druhý odstavec, zákona ze dne 13. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., v zásadě odkladný účinek.
(Rozh. ze dne 12. května 1932, R II 159/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci k vydobyti výživného na základě usneseni opatrovnického soudu. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekučním titulem jest tu usneseni opatrovnického soudu ze dne 5. listopadu 1931, jimž byl dlužník uznán povinným na výživu svých vnuků platiti měsíčně na každé dítě 150 Kč. Toto usneseni nevešlo ještě v moc práva, ježto proti rozhodnuti druhé stolice, která usnesení prvého soudu potvrdila, jest podán doposud nevyřízený dovolací rekurs Podle § 50 zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. má rekurs účinek odkládací, avšak soud, proti jehož usnesení je podán rekurs, může naříditi okamžitý výkon nebo potřebná zajišťovací opatřeni, bylo-li by nebezpečí v prodlení pro zájem účastníkův, nebo má-li býti chráněn naléhavý zájem veřejný. Z doslovu zákona plyne tedy, že nesporném řízeni rekurs zásadně má odkládací účinek a jen, je-li toho zapotřebí, může soud, proti jehož usneseni je podán rekurs, nesporný soud, naříditi okamžitý výkon nebo zajišťovací opatření. V nesporných věcech jest jen soudu dáno na vůli, kterého vhodného prostředku chce použiti k vynuceni svého příkazu. V projednávaném případě nevede exekuci nesporný soud, nýbrž strana zabavením, uschováním a prodejem svršků povinného podle exekučního řádu. Uhražovací exekuce podle exekučního řádu může býti straně povolena jen, má-li k tomu dostačující titul. Jelikož exekuční titul, o který vymáhající strana exekuční návrh opírá, není právoplatným a vymáhající strana nedokázala, že exekuci vede z příkazu nesporného soudu, byla uhražovací exekuce neprávem povolena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně rozpoznal, že v nesporném řízení má rekurs podle § 50 odst. (2) zák. ze dne 19. června 1931, čis. 100 sb. z. a n. zásadně odkladný účinek a může soud, proti jehož usneseni rekurs podán, k návrhu neb i z úřadu naříditi okamžitý výkon nebo zajišťovací opatřeni. Jde-li o osoby jsoucí pod zvláštní zákonnou ochranou, může soud naříditi okamžitý výkon exekuce z úřadu, je-li nebezpečí v prodlení pro zájem účastníků. V souzeném případě vede vymáhající strana exekuci uhražovací, ač byl proti usneseni soudu druhé stolice podán dovolací rekurs, a to návrhem podaným přímo u exekučního soudu, aniž by byl první soud nařídil neprodlený výkon pro nějaké nebezpečí v prodlení nebo k ochraně veřejného zájmu. Byla tedy, jak již uvedl rekursní, soud, exekuce povolena neprávem. Na tom nemohou nic změniti vývody dovolacího rekursu; jednak neplatí již v tomto případě předpis § 16 nesp. říz., jehož se dovolací rekurs dovolává, byv nahražen §em 46 zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., jednak má i mimořádný dovolací rekurs podle § 50 odst. (2) v zásadě odkladný účinek, jak již shora bylo dovoženo, neboť předpis ten nerozeznává, pokud jde o odkladný účinek, mezi rekursem a do volacím rekursem, byť i směřoval proti srovnalým usnesením nižších soudů. Předpis § 524 c. ř. s., na nějž stěžovatelé poukazují, tu místa nemá, neboť nejde o řízení sporné, nýbrž nesporné.

Citace:

Čís. 11661.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 602-603.