Čís. 11759.

Přijetí směnky na dluh není v pochybnosti novací dluhu, nýbrž jeho upevněním. Pokud vzhledem k okolnostem nebyl dlužník přijetím směnky sproštěn svého obecnoprávního dluhu.
(Rozh. ze dne 18. června 1932, R I 427/32.)
Žalující záložna, postupnice Josefa L-a, domáhala se na žalovaném nedoplatku kupní ceny za automobil. Žalovaný namítl, že byla vydána směnka a že se původní obecnoprávní dluh stal dluhem směnečněprávním a že nemůže býti jako obecnoprávní vymáhán. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci řízení doplnil a znovu rozhodl. Důvody: Prvým soudem bylo zjištěno, že žalovaný podepsal Josefu L-ovi na zbytek kupní ceny 3100 Kč směnku, která byla splatna 22. února 1929, na které však v době podpisu směnky žalovaným doložka splatnosti u žalující strany nebyla, že směnka ta na žalující stranu indosována nebyla, a že pak byla směnka ta prolongována tím způsobem, že prolongační směnka opatřená doložkou splatnosti u žalující strany byla předložena k podpisu žalovanému Václavem Z-ou, jemuž byl Josef L. dlužen 5000 Kč, a že žalovaný tuto směnku podepsal, že směnka zůstala v rukou Václava Z-a a že v době splatnosti nebyla protestována. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 10. října 1930, jímž rozsudek prvého soudu byl zrušen, projevil názor právní, že byla-li směnka dána za účelem placení, nebyl odstraněn původní nárok Josefa L-a, pakliže však byla dána směnka na místo placení, že vznikla podstoupením směnečného závazku privativní novace, takže původní pohledávka zanikla, že však v pochybnosti jest míti za to, že vznikla nová pohledávka za tím účelem, by původní pohledávka trvala vedle ní dále, a že v případě, že privativní novace nenastala a směnka byla domicilována před podpisem, směneční závazek pominul neprovedením protestace a zbyl Josefu L-ovi prvotní nárok, t. j. nárok na zaplacení zbytku kupní ceny. Ze zjištění prvého soudu vyplývá, že druhou směnku (prolongační) odevzdal Josef L. Václavu Z-ovi, jemuž byl dlužen 5000 Kč, za tím účelem, by ji Václav Z. dal žalovaným podepsati a ponechal si ji za tím účelem, by si mohl u žalující strany vyzvednouti peníze. Šlo tudíž jednak o pohledávku Josefa L-a za žalovaným, jednak o pohledávku Václava Z-a za Josefem L-em, tedy o dva různé právní poměry a směnkou, kterou žalovaný podepsal Václavu Z-ovi, měl tomuto býti zajištěn jeho nárok proti Josefu L-ovi. V tom však nelze spatřovati, že Josef L. žalovaného sprostil z jeho závazku proti sobě, že tudíž obecnoprávní původní dluh žalovaného proti Josefu L-ovi zanikl a že vznikl místo něho dluh směnečnoprávní. Ve sporu nebylo vůbec prokázáno, že k takové úmluvě mezi žalovaným a Josefem L-em došlo, a z okolností zjištěných prvým soudem to vyvozovati nelze. Ježto směnka nebyla protestována, zanikl směnečný nárok Václava Z-a proti žalovanému podle § 39 (2) sm. zák. a zůstal mu jen obecnoprávní nárok proti Josefu L-ovi, nikoliv proti žalovanému, Josefu L-ovi zůstal jeho obecnoprávní nárok proti žalovanému v platnosti a mohl jej proto Josef L, žalující straně postoupiti. Tento postup na žalující stranu se stal dle přednesu strany žalující po uplynutí lhůty k protestu směnky, jak patrno z dopisu Josefa L-áze. dne 10. srpna 1929, jímž důkaz soudcem prvým byl připuštěn a proveden. Není tudíž námitka žalovaného, že žalující strana není k žalobě oprávněna, odůvodněna. Prvý soudce na základě svého právního názoru, že vydáním směnky nastal zánik původního dluhu Josefa L-a, žalobu zamítl, nehledě k novému právnímu stavu, který byl vytvořen tím, že směnka nebyla protestována a že směnečný nárok zanikl a, že Josef L. svou pohledávku až po uplynutí lhůty k protestu žalující straně postoupil. Neposoudil proto věc po právní stránce v tomto směru správně. Ježto však žalovaný ve sporu vznesl ještě námitky proti žalobnímu nároku, jimiž se prvý soudce vzhledem k svému právnímu názoru nezabýval, a nevzal zřetel ani k těmto námitkám a k přednesům stran a k dalším výsledkům řízení průvodního, nemá odvolací soud podklad pro posouzení, zda i ve věci samé věc byla po stránce právní posouzena správně, bylo proto rozsudek prvého soudu zrušiti a naříditi, by řízení bylo doplněno.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem rekurenta, že se přijetím směnky, pokud se týče prolongační směnky na zbytek kupní ceny za auto 3 100 Kč změnil původní obecnoprávní dluh žalovaného ve směnečněprávní, a že nastala novace privativní. Neboť nutným předpokladem novace jest mimo jiné úmysl stran, by uskutečněním nového závazku starý hlavní závazek zanikl, tedy, by tu byl animus novandi (Stubenrauch Komentář str. 777). Plyne to ze slov § 1375 obč. zák. »věřitel a dlužník mají na vůli změniti«. Není-li takováto vůle výslovně vyjádřena, musí aspoň bezpečně najevo vycházeti z okolností, nelze ji však v pochybnosti předpokládati. Ani přijetím směnky na dluh nenastane v pochybnosti novace dluhu, nýbrž jeho upevnění (Grünhut Wechselrecht II. str. 296). Ze zjištěných okolností nižších soudů vysvítá, že k výslovné úmluvě mezi Josefem L-em a žalovaným nedošlo v tom směru, by přijetím směnky byl žalovaný vůbec sproštěn obecnoprávního dluhu proti věřiteli Josefu L-ovi, že směnkou měl býti vyrovnán nedoplatek kupní ceny za auto. Ani prvý soud nemohl z okolností zjistiti co do směnky B, že šlo o privativní novaci, nýbrž dochází k závěru, že šlo o novaci kumulativní. Odvolací soud právem dovodil, že ani ze zjištění skutkových o prolongační směnce C. nelze usuzovali na takový úmysl stran, jenž by opodstatňoval privativní novaci, a to se zřetelem na okolnosti, za nichž k jejímu přijetí došlo a jak a proč byla odevzdána Josefem L-em jeho věřiteli Václavu Ž-ovi. Ostatně rekurenti připouštějí, že tato prolongační směnka je pro tento spor nerozhodná. Nepochybil tedy odvolací soud, uznav žalobkyni jakožto postupitelku obecnoprávního nároku Josefem L-em jí postoupeného za aktivně legitimovanou, ježto tento nárok přijetím směnky nezanikl. Protože pak byly proti žalobě uplatňovány žalovaným různé jiné námitky, jež prvým soudem nebyly vyřešeny, právem zrušil odvolací soud rozsudek prvého soudu. Vývody rekursu nejsou s to, by vyvrátily správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolávané rozhodnutí čís. 5938 sb. n. s. na sporný případ nedopadá právě pro nedostatek ujednání stran, by na místě zaplacení kupní ceny byla vydána směnka.

Citace:

č. 11759. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 773-775.