— Čís. 11519 —
Čís. 11519.
Poddlužník má podle § 294, čtvrtý odstavec, ex. ř. právo k rekursu, třebaže nebyl v usnesení povolujícím exekuci zároveň vyzván, by se vyjádřil ve smyslu § 301 ex. ř. Při exekuci zabavením výslužného, příslušejícího povinnému z pensijního pojištění, přísluší poddlužníku právo k rekursu i tehdy, tvrdí-li, že není vůbec nositelem pensijního pojištění, nýbrž že nositelem pensijního pojištění jest jeho pensijní ústav jako náhradní ústav (§ 105 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 1. dubna 1932, R I 1071/31.)
K vydobytí peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice exekuci zabavením jedné třetiny výslužného, příslušejícího dlužníku proti poddlužnici, firmě P. K rekursu poddlužnice rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Napadené povolení exekuce jest nepřípustné a protizákonné, poněvadž, ať zabavené pensijní požitky příslušejí povinnému dlužníku proti firmě P., jak uvedeno jest v exekučním návrhu, nebo proti pensijnímu ústavu této firmy, který jest prý samostatným ústavem náhradním ve smyslu § 105 a násl. zák. ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. z. a n., jest exekuce na tyto pensijní požitky podle § 46 cit. zák. nepřípustná a právně bezúčinná, poněvadž podle tohoto zákonného ustanovení jsou převod, zastavení a zabavení nároků pojištěnců a jich příslušníků jakož i dávek jen potud přípustné a právně účinné,, stanou-li se : 1) k úhradě nároků osob, které mají zákonný nárok na výživu proti osobám oprávněným k požitku podle předcházejících ustanovení tohoto zákona, až do poloviny dávky, 2) k úhradě záloh, které byly dány osobám oprávněným k požitku na jejich vlastní žádost zaměstnavatelem, nositelem pojištění, obcí nebo jinou veřejnoprávní korporací na účet pojistných nároků po jich nápadu, ale před jejich poukázáním. Poněvadž náhradní ústavy ve smyslu § 105 cit. zák. nesmějí míti těžší podmínky, než ústavy státní, a v projednávaném případě není exekuce přípustná ve smyslu § 46 čís. 1 a 2 cit. zákona, muselo stížnosti poddíužnice, která k ní jest oprávněna pro nezákonnost povolení exekuce, býti vyhověno zamítnutím exekučního návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs mylně doličuje, že poddlužnice, firma P., nebyla oprávněna k rekursu proti usnesení, povolujícímu vymáhající věřitelce exekuci zabavením jedné třetiny výslužného, příslušejícího povinnému proti ní, a obsahujícímu zákazy podle § 294 ex. ř. Právo k rekursu jest podlužnici ustanovením § 294 čtvrtý odstavec ex. ř. výslovně přiznáno a nesejde na tom, zda byla zároveň vyzvána v usnesení exekuci povolujícím, by se vyjádřila ve smyslu § 301 ex. ř. Prokázala-li poddlužnice, firma P., že není vůbec nositelkou pensijního pojištění a že proti ní byly příkazy podle § 294 ex. ř. vydány protizákonně, a dolíčila, že nositelem pensijního pojištění jest pensijní ústav firmy P. jako náhradní ústav, zachovaný předpisem § 106 zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n. — právem rekursní soud vyhověl jejímu rekursu, napadajícímu daný jí zákaz platební pro domnělý nárok povinného proti ní, třebaže v odůvodnění se zbytečně zabýval též otázkou nepřípustnosti exekuce proti pensíjnímu ústavu, o niž tu nešlo.