O nároku toho, komu obec v Čechách zabrala pozemek na ulici, proti obci o náhradu za pozemek, nelze jednati pořadem práva, jde-li ve sporu o to, zda jde o bezplatné či úplatné odstoupení pozemku ke komunikačním účelům.

(Rozh. ze dne 14. dubna 1932, Rv I 1984/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalované obci v Čechách náhrady za pozemek, jejž obec zabrala na ulici. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
V souzeném případě domáhá se žalobkyně na žalované obci náhrady za pozemek, který obec zabrala na ulici. Žalobkyně tvrdí, že nebyla povinna, ježto prý nejde u ní o parcelaci na stavební místa, pozemek bez úplaty obci postoupiti a že jí proto zažalovaná náhrada náleží, žalovaná obec naproti tomu uvádí, že žalobkyně prováděla stavební parcelaci a že tudíž pozemek náleží obci bez náhrady (§ 22 stavebního řádu). Jde tudíž ve sporu o otázku, zdá jest tu případ bezplatného, či úplatného odstoupení pozemku ke komunikačním účelům (§ 22 a násl. stav. řádu). Otázku tuto nejsou však povolány řešiti řádné soudy, nýbrž otázka ta vyhražena jest úřadům správním (§ 25 stav. ř.). Tyto úřady stanoví také případnou náhradu. Bylo tudíž jednáno a rozhodnuto v nižších stolicích o nároku, který na pořad práva nepatří, a jsou rozsudky nižších soudů jakož i řízení jim předcházející po rozumu § 477 čís. 6 a 503 čís. 1 c. ř. s. zmatečné a bylo se proto k dovolání usnésti, jak se stalo (§§ 478, 513 c. ř. s.). Na věci nic nemění, že usnesením okresní správní komise ze dne 1. července 1926, čís. 3000/26 byla žalobkyně se svou stížností do zabrání pozemku odkázána s tím, že jde o věc soukromého práva, neboť usnesení ono není co se uvedené otázky týče závazným.

Citace:

č. 11560. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 436-436.