— Čís. 11679 —
Čís. 11679.
Nebylo-li určeno a jsou-li pochybnosti, na které položky dluhu byly splátky učiněny, není splátek kromě úroků použiti předem i na srážku útrat, nýbrž naopak, jde-li o jistinu zúročitelnou, musí útraty ustoupiti jistině.
Nejde-li o splátky učiněné za exekuce, nelze se dovolávati ustanovení § 216, poslední odstavec, ex. ř.
(Rozh. ze dne 20. května 1932, R I 293/32.)
Soud prvé stolice povolil exekuci k vydobytí 1174 Kč 90 h s přísl. Rekursní soud povolil exekuci jen k vydobytí 198 Kč s 5% úrokem z 3113 Kč 85 h od 27. listopadu 1928 do 23. března 1929, z 1198 Kč od 24. března 1929 do 2. listopadu 1931, ze 198 Kč od 3. listopadu 1931 do zaplacení, útrat sporu 562 Kč 80 h a 414 Kč 10 h a útrat návrhu na povolení exekuce 302 Kč, kdežto co do dalších částek návrh na povolení exekuce zamítl. Důvody: Stížnost byla shledána opodstatněnou. Exekuční tituly, t. j. rozsudek prvého soudu ze dne 19. ledna 1931 a potvrzující rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. dubna 1931 zní na 1198 Kč s 5% úroky z 3113 Kč 85 h od 27. listopadu 1928 do 23. března 1929 a z 1198 Kč od 24. března 1929 a útraty sporu v I. stolici 562 Kč 80 h a v II. stolici 414 Kč 10 h. V žádosti o povolení exekuce udala vymáhající strana, že povinná strana splatila do 2. listopadu 1931 celkem 1000 Kč, jež odečetla, ale nikoliv od jistiny, nýbrž od součtu jistiny a útrat sporu v prvé a druhé stolici, takže navrhla a prvý soud povolil exekuci pro 1198 Kč + 562 Kč 80 h + 414 Kč 10 h = 2174 Kč 90 h — 1000 Kč = 1174 Kč 90 h s 5% úrokem z 3113 Kč 85 h od 27, listopadu 1928 do 23. března 1929, z 1198 Kč od 24. března 1929 do 2. listopadu 1931 a z 1174 Kč 90 h od 3. listopadu 1931 do zaplacení, místo správně pro 1198 Kč — 1000 Kč = 198 Kč s 5% úrokem z 3113 Kč 85 h od 27. listopadu 1928 do 23. března 1929, z 1198 Kč od 24. března 1929 do 2. listopadu 1931 a ze 198 Kč od 3. listopadu 1931, útraty sporu 562 Kč 80 h a 414 Kč 10 h. Podle § 1416 obč. zák. lze sice splátky odečísti nejdříve z úroků, pak z jistiny, ale vymáhající strana sama v exekuční žádosti odečítá je přímo z jistiny, ovšem zvětšené o útraty sporu, stejně je tomu v napadeném usnesení, aniž je to napadeno a stěžovatelé sami ponechávají to ve svém návrhu, pokud jde ovšem jen o jistinu bez útrat sporu, nedotčeným. Jde tudíž jen o to, zda-li lze odečísti splátky menší než jistinu od jistiny útrat sporu, či jen od jistiny. Rekursní soud považuje za správný jen druhý způsob, neboť první způsob odporuje § 1416 obč. zák;, podle kterého lze před jistinou odpočítati úroky, kdežto o útratách sporu se tam nemluví, ty tedy nelze odpočítati před jistinou (srovn. rozh. soudu ze dne 15. února 1876 čís. 12771 sb. 6030). Mimo to první způsob má v zápětí, že mezi úroky z nedoplatků jsou pak i úroky z procesních útrat. V souzeném případě mezi 5% úroky z 1174 Kč od 3. listopadu 1931. Ustanovení §§ 1333 a 1334 obč. zák. vztahují se sice i na útraty sporu tak, jako na každou jinou pohledávku, ale v souzeném případě schází pro úroky z útrat sporu exekuční titul.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá stavu věci i zákonu. Když dlužník, čině splátky na dluh, neurčí, po případě je pochybné, kterou položku svého dluhu chtěl platiti, jest podle § 1416 obč. zák. použiti splátek napřed k zaplacení úroků a zbytku na srážku z jistiny a, je-li jistin více, na srážku té z nich, která již byla upomínána nebo je splatná nebo je pro dlužníka obtížnější. Že splátek je kromě úroků použiti předem také na srážku útrat, § 1416 obč. zák. nestanoví, naopak, jde-li o jistinu zúročitelnou, což je pro dlužníka dluhem obtížnějším, musí podle tohoto předpisu útraty ustoupiti jistině. Řídě se těmito zásadami, pokud se týče ustanovením § 1416 obč. zák. nepochybil tudíž rekursní soud, když v projednávaném případě, kde nebylo určeno a byly pochybnosti, na které položky dluhu byly splátky povinným učiněny, odpočítal splátky nikoli předem na útraty, nýbrž, když stěžovatelka jich nepoužila na srážku z úroků, srazil je ze zúročitelné jistiny. Nejde o splátky za exekuce a proto se na případ nehodí, pokud se týče nepřípadně se stěžovatelka pro svůj názor, že splátek nebylo předem použiti na útraty, dovolává ustanovení § 216 poslední odstavec ex. ř. Ani v jiných ustanoveních zákona není pro názor stěžovatelky opory a zejména nelze z § 14 popl. zákona pro onen názor nic dovozovali, neboť tento paragraf otázku, o kterou jde, neupravuje a neniá s ní nic společného. Jak řečeno, odpovídá stavu věci i zákonu, když rekursní soud splátky neodpočítal na útraty a bylo se o dovolacím rekursu, ježto se ukázal neopodstatněným, usnésti, jak se stalo.