čís. 11526
343
Čís. 11526.
Byl-li dlužní úpis, na jehož základě nabyl věřitel pro pohledávku zástavního práva, podepsáni nejen dědicem, v jehož prospěch jest vloženo vlastnické právo omezené právem čekatelským, nýbrž i všemi poddědici, pro něž jest poznamenáno čekatelské právo, není závady, by nebylo vyhověno návrhu věřitele na povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitosti, avšak jen, jde-li o peněžitou pohledávku vykonatelnou nejen proti dědici, nýbrž i proti všem poddědicům.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1932, R II 21/32.)
K vydobytí peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice exekuci vnucenou dražbou nemovitosti dlužníků, stižené čekatelským právem. Rekursní soud k rekursu čekatelů exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle obsahu odevzdací listiny ze dne 29. března 1924 jest nezl. dětem Janu a Marii K-ovým vyhraženo čekatelské právo k nedílné polovici, náležející Heleně K-ové provdané D-ové, ohledně nemovitosti vl. č. 55 a podle téže listiny dále vyhraženo nezl. Augustinu K-ovi čekatelské právo ohledně nedílné polovice rolnické usedlosti patřící nezl. Janu a Marii K-ovým. Podle pozemkové knihy jsou ve vl. č. 55 pod C pol. 14, rovněž na listu B. tato práva knihovně zajištěna (§ 20 knih. zák.). Pozdější věřitelé nynějších vlastníků nemovitosti — exekutů — nemohou se proto domáhati uspokojení svých pohledávek způsobem. který se dotýká majetkové podstaty, jako jest vnucená dražba, neboť nynější vlastnící mají jen postavení poživatelů po rozumu §§ 509, 613 obč. žák. Jen toto oprávnění (§ 511 obč. zák.) může býti dotčeno exekucí. Rekursu podanému z těchto důvodů zákonnými zástupci nezletilých čekatelů bylo proto vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předpokládajíc, že byl dlužní úpis, na jehož základě nabyl stěžovatel zástavního práva pro svou pohledávku, podepsán nejen dědici po zůstaviteli Janu K-ovi, v jichž prospěch je vloženo vlastnické právo omezené právem čekatelským, nýbrž i všemi poddědici, pro něž jest poznamenáno právo čekatelské, nebylo by podle zásady vyslovené v judikátu bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 209 a v rozhodnutí čís. 7086 sb. n. s. závady, by nebylo vyhověno návrhu vymáhajícího věřitele na povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitosti, avšak jen, jde-li o vykonatelnou peněžitou pohledávku (§§ 138, 87 a 89 ex. ř.). O vykonatelnou peněžitou pohledávku by šlo v souzeném případě jen, je-li pohledávka ta vykonatelná nejen proti dědicům' zůstavitele Jana K-a, nýbrž i proti všem poddědicůrn, neboť podle zásad vyslovených v uvedeném judikátu představují skutečného vlastníka nemovitosti podle § 21 knih. zák. jen dědici a poddědici vespolek, nikoliv tedy jednotlivě o sobě, ježto jen souhrn jejich obapolných práv ke zděděné nemovitosti naplňuje pojem práva vlastnického podle § 354 obč. zák. Že však pohledávka vymáhajícího věřitele jest vykonatelná v té míře, jak bylo shora uvedeno, nevyplývá ani z knihovní poznámky zapsané pod pol. čís. 36 knihovního výpisu, ani z exekučního návrhu Samého, který se opírá jen o exekuční titul, směřující proti Heleně D-ové a nezl. Janu a Marií K-ovým a nikoliv také proti všem poddědicůrn, na něž ani nebyla podána hypotekární žaloba. Vyhovění návrhu vymáhajícího věřitele překáželo tudíž ustanovení § 138 ex. ř.